V sobotu dopoledne zazvonil telefon z pražské nunciatury, místa naprosto neočekávaného. Pan nuncius mi sděloval, že Svatý otec by byl rád, kdybych souhlasil a přijal jmenování světícím biskupem v Praze.
To byla rána! Snad to nemyslí vážně! Nejen proto, že jsem ve Fryštáku rád, ale i proto, že se na to necítím. Zmocnila se mne panika. Moje koktání muselo být trapné. Nejsem natolik jazykově zdatný, abych po telefonu své obavy náležitě zdůvodnil. Znovu jsem slyšel: Chceme po vás jedinou věc: zda to přijímáte, nebo ne. Rozumím, prosím vás ne. Dobrá, ale přijeďte nám laskavě to vaše NE vysvětlit. Kdy? Třeba v pondělí v 16.00 hod.
V noci jsem nemohl spát. Lidé na mně museli vidět úzkost a obavy. V pondělí se to vyřeší, do pondělí to nějak vydržím. Úpěnlivě jsem se modlil, a v modlitbě pokračoval i v autobuse do Prahy. Rychle to vyřídím, argumentů mám dost, do večera jsem zpátky. V Praze se to ale začalo vyvíjet poněkud jinak.
Pan nuncius mi začal moje námitky vyvracet, ostatně, o půl páté přijede pan kardinál a on vám k tomu také řekne své. Předpokládám-li, že za mým jmenováním stálo i mínění pana kardinála, byla to z jeho strany nepředstavitelná důvěra. Na začátku své knihy mladý Jeremiáš koktá a říká: „Jsem ještě příliš mladý.“ Boží odpověď je ale tvrdá. „Neříkej: Jsem ještě příliš mladý, neboť kamkoliv tě pošlu, půjdeš a všechno, co ti rozkážu, budeš mluvit ... Já jsem s tebou.“ Takových míst je v Písmu víc, ale velká úleva z toho neplyne.
Večerním autobusem jsem se vracel na Moravu a byla ve mně malá dušička. Nikomu nic nesmím říct a chvěji se, jen na to pomyslím. Zase mi někdo přehodil výhybku. Znovu na cestu, kterou jsem si nevybral.
Pan kostelník se ptal, jak bylo v Praze. Řekl jsem, že dobře. Kdyby věděl… Bylo navrženo datum zveřejnění. Svatý otec si to ale ještě může rozmyslet, může se to ještě zvrátit. Milí farníci, teď se mi neslouží dobře. Pak to bylo zveřejněno. Na tiskové konferenci svolané k tomu účelu jsem nebyl, dozvěděl jsem se o ní v okamžiku, kdy už začínala. Z Fryštáku do Prahy jsou to skoro čtyři hodiny.
***
Se svolením převzato z knihy: O Božím vedení s Karlem Herbstem, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
Několik kapitol z této knihy naleznete zde
Online rozhovor s Karlem Herbstem na téma Boží vedení
V noci jsem nemohl spát. Lidé na mně museli vidět úzkost a obavy. V pondělí se to vyřeší, do pondělí to nějak vydržím. Úpěnlivě jsem se modlil, a v modlitbě pokračoval i v autobuse do Prahy. Rychle to vyřídím, argumentů mám dost, do večera jsem zpátky. V Praze se to ale začalo vyvíjet poněkud jinak.
Pan nuncius mi začal moje námitky vyvracet, ostatně, o půl páté přijede pan kardinál a on vám k tomu také řekne své. Předpokládám-li, že za mým jmenováním stálo i mínění pana kardinála, byla to z jeho strany nepředstavitelná důvěra. Na začátku své knihy mladý Jeremiáš koktá a říká: „Jsem ještě příliš mladý.“ Boží odpověď je ale tvrdá. „Neříkej: Jsem ještě příliš mladý, neboť kamkoliv tě pošlu, půjdeš a všechno, co ti rozkážu, budeš mluvit ... Já jsem s tebou.“ Takových míst je v Písmu víc, ale velká úleva z toho neplyne.
Večerním autobusem jsem se vracel na Moravu a byla ve mně malá dušička. Nikomu nic nesmím říct a chvěji se, jen na to pomyslím. Zase mi někdo přehodil výhybku. Znovu na cestu, kterou jsem si nevybral.
Pan kostelník se ptal, jak bylo v Praze. Řekl jsem, že dobře. Kdyby věděl… Bylo navrženo datum zveřejnění. Svatý otec si to ale ještě může rozmyslet, může se to ještě zvrátit. Milí farníci, teď se mi neslouží dobře. Pak to bylo zveřejněno. Na tiskové konferenci svolané k tomu účelu jsem nebyl, dozvěděl jsem se o ní v okamžiku, kdy už začínala. Z Fryštáku do Prahy jsou to skoro čtyři hodiny.
***
Se svolením převzato z knihy: O Božím vedení s Karlem Herbstem, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
Několik kapitol z této knihy naleznete zde
Online rozhovor s Karlem Herbstem na téma Boží vedení
