Tuto radu dal králi Achazovi prorok Izaiáš, když ho varoval před politickým spolkem s králem Asyrie. Bylo jasné: pokud Achaz smlouvu s asyrským velkokrálem uzavře, bude to znamenat, že jako politik více spoléhá na moc krále než na moc Boha, která se mu nezdá dost reálná.
Tak zde v konečném důsledku nešlo o politický problém, nýbrž o otázku víry. Izaiáš přitom králi říká, že z těch dvou „kousků doutnajících oharků“, protivníků judského království, Sýrie a Izraele (Efraim), nemusí mít strach. A že tedy není důvod uzavírat s Asyrií smlouvu o ochraně: ať vsadí na víru, ne na politický kalkul.
A naprosto nezvykle Achaze vyzývá, ať si od Boha vyprosí znamení, z podsvětí či vysoko na výsostech. Králova odpověď je zdánlivě zbožná: nechce Boha pokoušet a žádat si znamení (srv. Iz 7,10-12).
Hle panna počne
Prorok, který promlouvá od Boha, se ale nedá zmást. Ví, že králova neochota žádat si znamení není – jak se jeví – výrazem víry, ale naopak znakem toho, že Achaz se nechce nechat vyrušovat ve své „reálpolitice“.
Nato prorok ohlašuje, že tedy znamení dá sám Pán: „Hle mladá dívka počne, porodí syna a dá mu jméno Emanuel [Bůh s námi].“ (Iz 7,14) Jaké znamení se tím Achazovi slibuje? Matouš a s ním celá křesťanská tradice v tom vidí zprávu, ohlašující narození Ježíše.
