Vyznání víry trochu jinak

Vyprávění o lásce

Vyznání křesťanské víry není nic jiného než vyprávěním o lásce Otce, Syna a Ducha svatého , které jsme uvěřili díky slovům svědků, jež stáli na počátku, a tato slova byla předávána skrze živou církevní tradici. Kdo vyznává víru, mluví o Bohu a vypráví přitom o Lásce, která se zjevila v trojiční události Velikonoc. Následující text lze číst různými způsoby: – jako modlitbu − v ovzduší adorace a díkůvzdání Bohu za jeho úžasná díla, nebo jako rozjímání; – jako společnou modlitbu – společně při ní komentujeme jednotlivé citace. Tento postup je zvlášť vhodný při přípravě mladých lidí či dospělých k přijetí svátostí  křesťanské iniciace.

Věřím v Boha Otce…

 Věřím v tebe, Otče, Bože Ježíše Krista, Bože našich otců a Bože náš. Ty, který jsi tak miloval svět, že jsi neušetřil vlastního jednorozeného Syna, ale vydals ho za hříšníky, jsi Bohem, který je Láska. Ty jsi Počátek lásky, jež nemá počátek. Ty miluješ zcela nezištně, z pouhé radosti, jež pramení z lásky. Ty jsi Láska, která věčně začíná, věčný pramen, z nějž vyvěrá každý dokonalý dar. Stvořil jsi nás pro sebe a vložil jsi do nás nostalgii po tvé lásce. Vylil jsi nám do srdce svou lásku, abys daroval pokoj našemu neklidnému srdci.

I v Ježíše Krista…

Věřím v tebe, Pane Ježíši Kriste, Synu věčně milovaný, který jsi byl poslán na svět,abys smířil hříšníky s Otcem. Ty jsi čiré přijímání Lásky, ty miluješ s nekonečnou vděčností a učíš nás, že i přijímat je božské a nechat se milovat není o nic méně božské než milovat. Ty jsi věčné Slovo, jež vyšlo z Ticha v nikdy nekončícím dialogu Lásky. Milovaný, jenž vše přijímá a vše dává. Dny, které jsi prožil ve svém těle v naprosté poslušnosti Otci, nazaretské ticho, galilejské jaro, cesta do Jeruzaléma, příběh utrpení a nový velikonoční život vzkříšení naplňují láskyplnými díky i nás a činí z nás tvé následovníky, kteří uvěřili lásce a žijí v očekávání tvého příchodu.

Věřím v Ducha svatého…

Věřím v tebe, Duchu svatý, Pane a dárce života, který jsi se vznášel nad vodami prvního stvoření a sestoupil jsi k Panně, jež tě přijala, a také do vod nového stvoření. Ty jsi pouto věčné lásky, jednota a pokoj Milovaného a Milujícího ve věčném dialogu lásky. Ty jsi Boží extáze a dar, ten, v němž se nekonečná láska svobodně otevírá, vzbuzuje lásku a šíří ji. Tvá přítomnost z nás činí církev, lid lásky, jednotu, jež je znamením a proroctvím jednoty světa. Ty z nás utváříš církev svobody, otevíráš nás novým skutečnostem a upozorňuješ na zázračnou různorodost, kterou tvá láska probouzí…