Česká církev v pohledu Novo millennio ineunte.
Pohled na osudy naší církve za komunismu vede k obdivu vůči statečným. Pro některé však je tato doba zdrojem výmluv. Pro jiné zase pramenem nostalgických vzpomínek. Jak ale vnímá osudy lidí i církevních společenství papež? Konkrétně v listě Novo millennio ineunte?
Především jako osudy putující církve. Pro nás může být zdůraznění tohoto obrazu velmi plodné. Církev v dobách nesvobody nebyla v nějaké statické pozici “zmrazení”. Ani v pozici přečkávání nepohody ve skrytu. Putovala lety nesvobody. V mnoha údech a společenstvích umírala, ale v mnohých rostla.

Vždyť křesťané u nás mezi pětadvaceti a šedesáti lety vyrůstali a žili větší část svého života v totalitní zemi.

Tam jejich víra vznikala, dospívala a zrála. A tato putující církev právě v této době zažívala moc Božího působení. "Rodila" další bratry a sestry ve víře. Právě v období své velké bezmocnosti.

Můžeme tedy s papežem vyznat:”Kdo z nás by však mohl vyčíslit zázraky Boží milosti v srdcích těchto lidí? Je třeba v tiché adoraci oddat se s pokornou důvěrou tajemnému Božímu působení a bez konce opěvovat jeho lásku” .


***

Text přednášky v plném znění naleznete zde v hesle Církevní dokumenty



***


Další texty k tématu naleznete
zde - v hesle Církev