Ze spíše skromné debaty okolo prvních výsledků nedávného sčítání lidu a jeho vztahu k náboženství vyplynul pro většinu debatérů závěr, že u nás v posledních desíti letech rapidně ubylo sympatizantů s českou katolickou církví. Sympatizanti nepatří k praktikujícím věřícím a mnohdy ani nejsou pokřtěni, ale jednu dobu, těsně po pádu komunizmu, se ještě nejspíš dovedli ztotožnit s katolicizmem. Mezitím si to rozmysleli a už se k němu nehlásí.
Sympatizant - to je široký a nezávazně znějící pojem. Ovšem jen na první pohled. Sympatizant je přece člověk, který pohlíží na předmět svého zájmu, v daném případě na křesťanství, s rozjasněnou tváří a s troškou dychtivého očekávání. Moc je nezná, ale možná čeká na někoho, kdo by mu je přiblížil podobně jako Filip etiopskému dvořanovi, který jej prosil "Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví..." Filip z něj s pomocí Boží ještě tentýž den mohl křtem udělat křesťana a je možné, že to byl okamžik zrození církve ve vzdálené Etiopii. Už tehdy ovšem existovali také sympatizanti jiného druhu. Ananiáš a jeho manželka Safíra měli zřejmě nějaké skryté důvody pro zájem o křesťanství a byli za svou neupřímnost přísně potrestáni. V obou případech je velmi důležitý přístup křesťanů a jejich nezájem může mít dalekosáhlé důsledky. Dodatečné vysvětlování či ospravedlňování už pak zní jen jako trapná výmluva, jako útěk před vlastní spoluodpovědností. Podobně tomu bývá například při stereotypním "vysvětlování" odchodů ze semináře nebo i z kněžské služby: "Neměl povolání", říkávají falešně moudří v takových situacích. Odkud berou tak pronikavé poznání? Jen z pouhého faktu odchodu? Ten přece může mít mnoho jiných, i s naším jednáním souvisejících příčin! Kdyby se Filip nebyl zajímal o Etiopijce na cestách, bylo by asi tehdy o jednoho křesťana méně, ale vinen by nebyl jen Etiopijec. Velká část viny by připadla i "nezaujatému" Filipovi!

Ztráta sympatizantů je mnohoznačný fenomén, ale odbýt ji jako důsledek nedostatečné vůle a opravdového zájmu o křesťanství, to je vůči mnohým z nich nespravedlivé. Co víme my o působení Ducha, o jeho záměrech a nabídkách lidem okolo nás? Lepší a pro nás samotné určitě užitečnější by byla chvilka zpytování svědomí nad nevyužitou příležitostí a nad tím, jak ji příště, aspoň co se nás týče, lépe chopit, jak jí lépe využít.

Pro RaVat/ceco Petr Kolář SJ
Praha, 1. srpna 2001