Aleš Opatrný | Sekce: Kázání
Vánoce (cyklus C)
Narození Páně - C - v noci / Stůl slova - Aleš Opatrný
Narození Páně - v noci - C
Rozbor textu
1. čtení
Iz 9,2 - 4.6 - 7
Pobyt v babylonském zajetí chápal Izrael jako vězení, jako dočasné zbavení svobody. Prorok pak přináší útěšnou zvěst - temnota vězení není trvalá. Bůh dá světlo, tedy vysvobození. Narození královského syna bude znamením tohoto vysvobození, ale je znamením i mnohem většího vysvobození, totiž trvalého vysvobození skrze Ježíše - Mesiáše, jehož narození slavíme.
2. čtení
Tit 2,11-14
Pavel neklade požadavek na změnu života, na vysokou etickou úroveň života křesťanů, bez jakékoliv souvislosti. Není to diktát. Je to jediná adekvátní odpověď na Boží dobrotu, která se vrcholně projevila darováním syna - mesiáše. Ježíšovo sebevydání nás pak uschopňuje k tomu, abychom žili tak, jak žít máme a jak se pro to máme rozhodnout.
Evangelium
Lk 2,1 - 14
Slova o Ježíšově narození nesou rysy většiny biblických vyprávění o zásadních a velkých věcech v dějinách spásy: velkou střízlivost, úspornost výrazu, jednoduchost. Nic není vyšperkováno, celkem snadno lze zjistit, že se Ježíš narodil v Betlémě v chudobě. Anděl zdůrazňuje význam této události, jas záře vyjadřuje Boží přítomnost, pastýři reprezentují ty, kvůli kterým Ježíš zejména přišel. Nejsou to náboženské špičky v Izraeli, ale spíše lidé na okraji, kteří jsou Božím darům otevření.
K úvaze
Když si představíme kolik bylo a je v lidských dějinách zloby, falše, tvrdosti, kolik lidské podlosti, omezenosti, pýchy, násilnictví - pak můžeme užasnout nad tím, že vůbec ještě existuje nějaký pojem dobra a že existuje pro lidi naděje. Bůh skutečně vstupuje do lidských dějin jako světlo. V jeslích vidíme "znamení", ale dále v dějinách až po dnešek vidíme samotnou skutečnou spásu.
Nejsme tedy odkázáni jen na lidské "snad to bude zítra, za rok, další generaci lepší" (byla už někdy ideální generace?), ale jsme schopni vidět v dějinách i ve svých životech jasné body světla, jasné body vykoupení. Ježíš přichází na svět jako světlo, pravda, život, Ježíš takto přichází do života každého, kdo ho vírou přijímá.
Myšlenky k promluvě
Na světě se děje množství událostí, o některých z nich víme a jen málokteré se nás přímo týkají. Na světě se rodí mnoho lidí, s většinou z nich se nesetkáme, jen několik málo jich ovlivní náš život. Před dvěma tisíci léty se narodil v Palestině někdo, o jehož významu dnešní evangelium nemluví široce a dalece, ale říká stručně a významně: "Vám - se narodil". A toto "vám se narodil" je třeba si přivlastnit. Neplatí to totiž jen pro pastýře. Nám se narodil spasitel - Ježíš, nám, nám, narodil se - budeme zpívat ve známé vánoční písni. Nám dnes, stejně, jako pastýřům tenkrát. Protože takový je Bůh: je pro nás, pro lidi - není proti nám ani mimo nás. A tak posílá svého syna pro nás, hříšné a tápající lidi. A dnes jako tenkrát nejmocnější a nejurozenější a také nejbohatší či nejvzdělanější o něj příliš nedbají. Je-li totiž člověk bohat svými schopnostmi, pocitem své významnosti nebo tím, co nashromáždil, mívá dojem, že už nic nepotřebuje, že mu Bůh nemá celkem co nabídnout, leda snad pomoc v nenadálé nouzi. Jenže takhle to opravdu není. Bůh nám nabízí mnoho - nejen své přátelství, ale také své otcovství, tedy nejužší vazbu, která je mezi člověkem a Bohem možná. A tato nejužší vazba může zásadním způsobem ovlivnit náš život. Tak, jak ovlivnila už mnohé před námi i okolo nás. Při vší naší lidské ohraničenosti je tu totiž možnost nebýt uprostřed tohoto světa nejmocnějšími nebo nejúspěšnějšími, ale být Božími. Patřit tomu, v kom není žádné zlo. Být spojeni s tím, komu záleží na všech lidech, s tím, kdo nepodléhá smrti. Je to velká šance. Nám se Kristus narodil. Ale bude to pro nás něco znamenat jen tehdy, když ho skutečně za svého přijmeme.
Autor: Aleš Opatrný