Já - a radostná?!
Stávalo se mi, že mi lidé často říkali, že jsem jim připadala radostná. Já - a radostná?! Tak jsem se rozhodně necítila! Často jsem netrpělivá, nespokojená a kritizuji druhé. Vůbec jsem si neuvědomovala, že bych v sobě měla nějakou zvláštní radost. Moje první reakce byla: „Tihle lidé mi ze zdvořilosti lžou.“ (Už jsem vám přece říkala, že bývám vůči druhým kritická.)
Ale pak mi došlo něco, co mě ohromilo: Možná, že opravdu viděli radost, ale ne ve mně, nýbrž radost, která k nim přišla skrze mne. Možná Bůh mým prostřednictvím konal své dílo, a to způsobem, kterého si byli ostatní více vědomi než já sama. Radost je totiž něco víc než jen pocit. Co je tedy radost?
O radosti se v Bibli mluví mnohokrát, ale...
Radost se obvykle chápe jako štěstí, veselost, dobrá nálada. Ale většina významných lidí, o kterých se mluví například v Bibli, zrovna veselostí neoplývala. Mnoho jich žilo tvrdý život naplněný nepohodlím a bolestí. O radosti se v Bibli mluví mnohokrát, ale ne v kontextu s pohodlím, štěstím nebo osvobozením od obtíží.
Věrnost přináší radost
Uvažovala jsem, čím jsem dlouhá léta žila já sama. A došla mi jedna věc. Po všechna má léta ve službě byla mým dlouhodobým postojem věrnost - mému poslání a Bohu. Nebylo to ale pro mě mnohdy vůbec radostné: spíše jsem to prožívala jako umírání.
Ale co když právě věrnost nakonec přináší hlubokou radost? V Bibli jsem se pak dočetla o vztahu mezi věrností a radostí: „Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce… To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila“ (Jan 15,9–11). A jinde: „Velmi se z toho radujte, když se octnete ve všelijakých zkouškách. Zkouška vaší víry vede k vytrvalosti“ (Jak 1,2). Dospěla jsem tak k závěru, že radost není pocit nebo věc, kterou máme: je to spíš místo, do něhož jsme pozváni vstoupit a pobývat tam. Radost je výsledkem vytrvalosti a také důvodem pro to, vytrvat. Každý máme jistě dlouhý seznam věcí, které nás trápí. Ale můžeme v tom všem být věrní. Můžeme vytrvat ... a přebývat v radosti.
Zvečera se uhostí pláč, zjitra však jásot.
Můj nářek jsi obrátil v tanec, Bože,
přepásals mě radostí,
aby ti zpívala má duše bez ustání.
Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky! (Žl 30)
