Na Národní svatováclavské pouti 28. září 2013
ve Staré Boleslavi promluvil i mnichovský kardinál Reinhard Marx.
Projev arcibiskupa kardinála Reinharda Marxe
při vzpomínce na 75. výročí Mnichovské dohody
přinášíme v plném znění
(opatřený redakčními mezititulky).
V církvi neznáme cizince
Eminence, milý pane arcibiskupe a kardinále Duko, drazí spolubratři v biskupské a kněžské službě, milí jáhni, řeholnice a řeholníci, milé sestry a milí bratři ve víře v Krista Ježíše, milé účastnice a milí účastníci pouti o slavnosti svatého Václava, srdečně zdravím vás všechny, kdo jste sem přišli!
Je pro mne velikou ctí a stejně tak velikou radostí, že se jako mnichovský a freisinský arcibiskup a předseda freisinské biskupské konference smím účastnit vaší národní pouti o slavnosti svatého Václava.
Velmi rád jsem přijal pozvání pražského arcibiskupa, kardinála Dominika Duky, abychom zde dnes spolu slavili eucharistii s vědomím, že se tak skrze ni zřetelně projeví sounáležitost všech křesťanů a všech lidí.
V církvi neznáme cizince, mezi pokřtěnými nesmějí existovat hranice. Jsme-li si toho vědomi, roste blízkost, důvěra, solidarita a činorodá blíženská láska. Eucharistie shromažďuje lidi kolem Krista, vzájemně nás propojuje, vytváří z nás přátele, sestry a bratry v Kristu. Je důležité, abychom se Kristem, který je náš život, neustále dávali posilovat a ve spojení s ním se stávali novým Božím lidem.
Je to poselství křesťanské víry od samého počátku: Národy Evropy po celá staletí formovala křesťanská víra, náležíme k velké společné tradici, která ví, že zaslíbené společenství v Kristu je možné a je naším úkolem. V našich zemích je mnoho velikých svědků, kteří byli lidem po celé dějiny vzorem jako svatý Václav.
Naši předkové vedli války,
nyní oba naše národy budují nové mosty
Navzdory tomu však naši předkové, dokonce ještě generace našich rodičů, vedli války, jsme otřeseni tím, že lidé křesťanského ražení se tak snadno nechávali svést k násilí, vykořisťování, bezpráví, rasismu a totalitarismu.
Jako generace narozené po druhé světové válce nejsme možná ani s to pochopit, jak k tomu opětovně mohlo docházet. Avšak pochopili jsme, že nám dnes připadá úkol usilovně se zasazovat mezi všemi evropskými národy o usmíření v duchu Kristově. V novém Božím lidu se nesmějí vyskytovat nepřátelé. Kristus je náš život, pro Evropu je Kristus duší, kterou je neustále třeba probouzet k životu.
Na této cestě se mezi Čechy a Němci díky Bohu vykonalo mnohé, oba národy pěstují příkladnou spolupráci a budují nové mosty od jednoho k druhému. Katolická církev se při tom vždy snažila podněcovat usmiřování obou našich národů-sousedů, jejichž soužití tak tragicky poznamenala druhá světová válka a události bezprostředně po ní, jakož i desetiletí studené války.
Pravda a láska nás osvobodí
od zátěže minulé viny
Velký převrat v roce 1989 osvobodil země Evropy od zdí a bariér a umožňuje, aby sousedství, vyrostlá za celá staletí, naplnil nový život. V této nové situaci se němečtí biskupové již počátkem roku 1990 obrátili na biskupy katolické církve České i Slovenské Republiky s přáním překonat dědictví ležící mezi oběma národy po dobu posledních padesáti let, jež vedlo ke vzrůstu ukřivděnosti, utrpení, nedůvěry a lhostejnosti mezi lidmi obou zemí, a tohoto neblahého dědictví se zbavovat, aby bylo možno získat srdce lidí pro společné budování nové Evropy. Pravda a láska jsou prostředky, které nás osvobodí od zátěže minulé viny a učiní nás otevřenými pro utváření budoucnosti ve spravedlnosti a míru. Biskupové České a Slovenské republiky do tohoto vzájemného dialogu vstoupili s vědomím, že bolestná minulost a trpké zkušenosti nás vybízejí, abychom hledali cesty k obrácení a usmíření.
Dialog tehdy započatý již nesmí ustrnout, musí být stále více podněcován; naše vzájemná komunikace nesmí být přetržena. Z toho důvodu jsme spolubratry sousedy z Čech pozvali na letošní jarní zasedání Bavorské biskupské konference ve Waldsassenu a projednávali spolu, jak jako katolická církev můžeme přispět k přátelskému a pokojnému soužití národů.
Mnichovská dohoda
zavalila bezpočet lidí nepopsatelným utrpením
Základním předpokladem takovéhoto soužití národů v přátelství a v míru je ovšem usmíření. Pro mne je toto usmíření důležitou záležitostí zcela osobně, zejména dnes při této pouti o slavnosti svatého Václava v den sedmdesátého pátého výročí mnichovské dohody, která bezpočet lidí v této zemi a vposledku v celé Evropě zavalila nepopsatelným utrpením.
Co se stalo, nedá se odestát. Násilí a bezpráví zasadilo těžké rány a zanechalo hořkost. Všeho toho velice lituji, naplňuje mě to smutkem a hluboce se mě to dotýká. Předpokladem k tomu, aby se smíření umožnilo, je mít na zřeteli dějinnou pravdu, kterou naše národy prožily a protrpěly. Platí to i o pohledu na mnichovskou dohodu, jež před sedmdesáti pěti lety vedla k okupaci a útlaku. Při ohlížení za historií nejde nikdy o zúčtování, nýbrž o pravdu, která nás osvobozuje. Jde o to, abychom jako sousedé v Evropě spolu jednali poctivě a dívali se vpřed, ale nezapomínali na dějinné křivdy a prožitá utrpení, jež všichni známe. Nesmíme ztrácet ze zřetele žádný jednotlivý lidský osud.
Nejsou Češi, nejsou Němci,
my všichni jsme tvorové Boží
Mám velikou radost, že my biskupové Bavorské biskupské konference jsme se s českými spolubratřími dohodli na dobré součinnosti, že naše setkání posílilo vzájemnou důvěru a ta že při každé další schůzce poroste. My bavorští i čeští biskupové se za několik týdnů opět sejdeme v Praze a budeme pokračovat v dialogu. Vzdor zátěžím minulosti budeme moci zažít, že se navzájem uznáváme, ceníme, učíme se jeden od druhého a cítíme vzájemnou náklonnost. Vždyť tu nejsou Češi, nejsou Němci, my všichni jsme tvorové Boží a jako jeho obraz máme stejnou hodnotu, takže se jeden nesmí vyvyšovat nad druhého. Toto neustále připomínat a nezapomínat na to je ryze křesťanský úkol, třebaže plnit jej není vždycky jednoduché. Avšak právě my křesťané, my jako katolická církev, se musíme stát kvasem smíření a naděje. Tento úkol nemůžeme delegovat na jiné.
Učit se tomu můžeme právě od těch, kdo o smíření národů usilují odedávna, kdo již dlouho pěstují kontakty a setkávají se. Jejich zkušenost nás učí, že výhrady a předsudky se mohou proměnit v důvěru a zášť v přátelství, jestliže si lidé vycházejí vstříc inspirováni duchem evangelia.
Děkuji všem z Česka i Německa, kdo se touto cestou vydali a z nichž jsou mnozí také dnes zde. To oni prosazovali usmíření a budou je prosazovat i nadále. Budoucnost budeme budovat společně jako spolehliví partneři. Spojuje nás Kristus!
Proto chci vzývat svatého knížete Václava o přímluvu a prosit Boha, aby mezi námi posiloval důvěru. Kéž lidi obou našich zemí nyní i v budoucnu spojuje svoboda, mír a přátelství!
Kardinál Reinhard Marx je současný arcibiskup v Mnichově a Freisingu, ale také profesor sociálních nauk a společenských teorií na několika německých univerzitách. Nedávno byl u nás publikován český překlad jeho knihy s provokativním názvem „Kapitál“, který vyšel německy v roce 2008. Podobně jako jeho jmenovec Karel Marx, se i Reinhard Marx staví kriticky k neregulované kapitalistické ekonomice. Na rozdíl od ateistického filosofa ale říká, že moderní sociálně-tržní hospodářství musí stát na zásadách křesťanské morálky, odpovědnosti a sociálního cítění.
Reinhard Marx se narodil 21. září 1953 v Geseke v Severním Porýní-Vestfálsku. Do funkce arcibiskupa mnichovsko-freisingské arcidiecéze jej papež Benedikt XVI. jmenoval 30. listopadu 2007. Při konzistoři 20. listopadu 2010 byl jmenován kardinálem a v roce 2012 byl zvolen do čela Komise biskupských konferencí zemí Evropské unie. Rok na to ho papež František ustanovil členem nového poradního sboru osmi kardinálů, který mu má pomoci při vypracování reformy Vatikánské kurie.
Text převzat z webu www.cirkev.cz
Titulek a mezititulky vytvořila redakce pastorace.cz
Mnichovská dohoda byla podepsána 29. září 1938