Sekce: Knihovna
1. Symbolika čísel a její původ
z knihy Symbolika čísel v Bibli
Rád bych v několika statích pověděl něco o symbolice čísel a osvětlil především její původ, v dalších pak připojil něco k symbolice některých čísel, která se častěji vyskytují nejen v bibli a křesťanské tradici, ale i v jiných náboženských systémech.
Symbolika čísel nepatří do nejstarších náboženských představ. V náboženství přírodních národů ji nenajdeme. Začíná se vyskytovat až na určitém, poměrně vyvinutém kulturním stupni, kdy už člověk zná písmo a je schopen tak vysokého stupně abstrakce, aby si pro číslo vytvořil samostatný pojem - tedy nejen už "jeden kámen" či "jeden strom", nýbrž "jednička, dvojka" jako taková. Je to zároveň období, kdy člověk začíná se složitější architekturou a jejím poměřováním a kdy tedy začíná čísla i více užívat.
A právě v této době, kdy člověk začíná pečlivěji měřit, dělá veliký objev. Jsou-li zachovány míry nebo alespoň jejich vzájemné poměry, je možno určitý geometrický tvar nebo i celý architektonický výtvor libovolně opakovat. Znalost čísla, ovládání matematiky, dává člověku moc nad hmotou, ba nad skutečností. Z toho ovšem udělá starověký člověk náboženský závěr: číslo je něco božského, posvátného, co má samo v sobě magickou moc.
Nejstarší doklady o tom, že některá čísla byla považována za posvátná, máme ze staré Mezopotámie, od Sumerů. Tak kněžský král Gudea hovoří v nápisu, který se nám zachoval, o tom, že božstvo, které se mu objevilo, "zná čísla". Podle Berossa, který svým řeckým spisem "Babyloniaka" prostředkoval vědění o staré Mezopotámii Řekům a Římanům, patří čísla a jejich náboženský význam k věcem, tradovaným po generace, až z božského pravěku. Mezopotamská symbolika i mystika čísel se později rozšířila i k sousedům, Indům, Peršanům, Židům i Řekům.
Zvláštního významu nabyla symbolika čísel ve staré Indii. O číslu se tam říkalo, že je brahmovské či brahmotvorné, tedy božské. Číselná řada byla uctívána jako brahmán; brahmán je tedy božská síla, působící - ovšem mimo jiné - také v číselné řadě, která tím nabývá kvality magické formule. Božská úcta se prokazovala i jednotlivým číslům. Je zachována modlitební litanie: "Jedničce zdar a spása! Dvojce zdar a spása..." Symbolika čísel pronikla i do buddhismu. Část palijského kánonu, nejzávažnějšího kanonického spisu starého buddhismu, se nazývá "Anguttara - nikája" = "ještě o jednu část víc" a je uspořádána podle stoupajících čísel. Číselnou symboliku najdeme dokonce i ve staré Číně, v knize I Ťing ("kniha proměn"), která obsahuje materiál z nejstarších dob čínského císařství a byla připisována bájnému císaři Fu-hsi.
O zvláště bohaté rozvinutí číselné symboliky v řecké oblasti se zasloužil především známý filozof Pythagoras a jeho žáci. Při studiu akustiky, hudby a zvuků objevil vztah čísla k tónu. Však se žáčci ve fyzice učí dodnes, že struna o polovinu kratší dává tón o oktávu vyšší. Pythagoras z toho udělal závěr filozofický: číslo je mu metafyzickou potencí, nadsvětnou silou, principem a základem celého vesmíru, a ovšem i duchovního života, původce harmonie sfér. To byla představa ve starověku rozšířená obecně a v novověku citovaná například ještě Goethem v úvodním předzpěvu k Faustovi, že nebeská tělesa vydávají při svém pohybu zvuky, které jsou navzájem v božském souladu. Pythagorova učení se pak ujali novoplatonici. Čísla považovali za prostředníky mezi božskou a lidskou oblastí, za zjevovatele božských tajemství. Novoplatonik Jamblichos napsal spis Theologúmena tés arithmétikés.
Není divu, že se symbolikou čísel začali zabývat brzy i myslitelé křesťanští, starověcí i středověcí. Zvláště zajímala Augustina, který se pokusil rozvinout ji na základě údajů Písma. Říká doslova: "Numeri in scripturis sacratissimi et mysteriorum plenissimi" = čísla v Písmech jsou velice posvátná a velice plná tajemství. Biskupu Melitovi ze Sard (+ 195) se připisovala kniha "Clavis S. Scripturare" (Klíč Písma sv.), ve které jsou závažné stati o symbolice čísel. Kniha je však pozdější, protože zpracovává také myšlenky Augustinovy, který žil mnohem později (354 - 430 po Kr.).
Již do středověku patří různé systémy číselné symboliky některých proudů mystických, především židovské kabaly, která se opírá hlavně o knihu Zohar ("Kniha záře") ze 13. století. Také křesťanští mystici, jako například Mechthilda z Magdeburgu (13. stol.) se věnovali symbolice čísel. Zvláštní esoterická, tajná tradice o číslech a jejich významu i moci, se udržovala ve středověkých, především gotických stavitelských hutích, kde bylo podle ní vše zorganizováno. Vzdáleným ohlasem těchto nauk byla později tajná tradice zednářská.
O symbolice čísel bylo napsáno mnoho knih, zvláště pilní tu byli někteří teologové minulých století. Nejdále došel jakýsi Lämmert, který chtěl ze symboliky čísel udělat dokonce samostatný bohoslovecký obor, jako je dogmatika nebo biblistika. Podobné pokusy trvají dodnes, nejčastěji jde o číselnou hodnotu hebrejských samohlásek, tedy to, čemu staří rabíni říkali "gematria". Obecně se mluví o "numerologii". Sám jsem v této věci vždy doporučoval střízlivou zdrženlivost.
Něco jiného ovšem je vědět, co se ve starých dobách kterým číslem označovalo, jak se kdy číslům rozumělo. Nejednou - a dokonce i v bibli - bývala některá čísla až i jakousi šifrou nějakého pojmu; třeba sedma je číslo plnosti, čtyřicítka číslo lhůty atd. Proto je i dnes užitečné o symbolice čísel něco vědět. Pomůže nám to lépe proniknout do způsobů myšlení minulých dob a vnímat tak i některé jemné důrazy či souzvuky starých textů.
Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:
- Předmluva
- 2. Symbolika čísel 1, 2, 3
- 3. Symbolika čísel 4, 5, 6, 7
- 4. Symbolika čísel 8, 9, 10, 11
- 5. Symbolika čísel v intervalu 12-1001
- 6. K problémům velkých čísel v SZ
- 7. Ještě k velkým číslům
- Bibliografie
Autor: Jan Heller