Kázání svatého Františka

Jednou v sobotu navštívil mladý kněz svatého Františka, s prosbou o radu a pomoc pro své nedělní kázání.

František souhlasil a navrhl mu, aby se šli spolu na chvíli projít.

Nu a jak tak procházeli uličkami Assisi, František se zastavil, aby almužnou obdaroval rodinu, která zápasila o přežití, protože její týdenní příjem byl zpravidla tentam ještě dřív, než se ho dočkala.

Pak šel utěšit muže, jenž strádal v cele osamění, do níž ho uzavřela smrt jeho manželky.

Poté si pohovořil s dvojicí, jejíž manželství se rozpadalo, a ještě s jakýmsi člověkem, který se právě dozvěděl, že trpí nevyléčitelnou chorobou.

A tak to šlo pořád dál a dál, dokud se nevrátili do kláštera, kde se František se svým návštěvníkem rozloučil.

"Ale Františku," zvolal ten kněz, "s tím kázáním jsi mi přece vůbec nepomohl!"
"Jak to že ne?" odtušil světec. "Právě jsem je přednesl za tebe."