Různé (citáty - hromnice)

Simeon očekával splnění naděje a Duch svatý ho vedl přímo ke zdroji, vyplnění - k Ježíši Kristu. Našel světlo pro svou cestu, našel světlo, které vstoupilo do jeho temnoty.
Předpověděl, že Ježíš Kristus - spasitel je tím předělem - buď člověk půjde cestou světla k životu v plnosti, či si zvolí cestu temnoty do věčné beznaděje.
O světle lze vědět, že existuje, ale lze ho i používat...

+

Pán je světlo národů, Pán je sláva svého lidu.
(Z liturgie)

+

Symbolika světla se spojovala se symbolikou slunečního světla. Kristus byl v biblické době nazýván nezanikajícím sluncem spravedlnosti. Tak církev mohla proti pohanskému uctívání slunce vystupovat tím, že světlem uctívala a symbolizovala své slunce - Krista. Pro křesťana je světlo znamením radosti, naděje a připomínkou blízkosti Boží.
Vlastnosti fyzického světla ukazují na Kristovu vykupitelskou činnost. Světlo působí, že se odhalují skutečné hodnoty, dále působí jako oživující prvek na organismus. Kromě toho světlo přináší bezpečí, potěšuje a přináší radost. Světlo přináší radost, ke které nás Kristus povolal.
/Podle "Obnovená liturgie", str.228/

+

Simeon je příkladem víry a přijetí Krista do svého života. Když v dítěti Ježíši poznal svého Spasitele - zachránce a Pána, vzal jej do svého náručí a zazpíval svou "labutí píseň": "Nyní Pane propouštíš svého služebníka v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, světlo k osvícení národů..." V setkání s Kristem se naplnil smysl jeho života. Od té chvíle netouží po ničem jiném, je šťastný. K tomuto setkání vedl Simeona Duch Svatý. Kristus se chce setkat s každým člověkem, aby naplnil jeho život, aby byl vyplněním jeho tužeb a jeho štěstím.
Každý z nás se s Ním může osobně setkat, vzít ho do náručí. Duch svatý nás k tomu může uschopnit!
Každý z nás se může setkat osobně s Kristem skrze Ducha svatého, podle Simeonova vzoru.
Někteří dnes soudí, že mají zajištěnou spásu - záchranu už jen tím, že se narodili, či že chodí do kostela, avšak Písmo svaté mluví zřetelně o tom, že musíme Krista osobně přijmout do svého života. Nestačí jen rozumové poznání Boha, jeho díla stvoření a spása, ale je nutné osobní přijetí těchto hodnot.
Oáza nového života, metodická příručka hnutí “Světlo život” str 88nn/

+

Ve východní církvi se dnešní svátek nazývá "Setkání s Pánem" (hypapante). Simeon a Anna se setkávají se Spasitelem - Zachráncem. Jde o setkání oblažující! Stařec, který toho ve svém životě už tolik zažil, nyní prožívá vrcholné štěstí, uviděl Spasitele. Nic většího už mu svět nemůže ukázat ani dát.
Setkání s Pánem - to je chvíle naplnění a milosti! Setkání s lidmi tak často zraní, zabolí, poskvrní, znejistí, zatíží a naplní smutkem... Naproti tomu setkání se Spasitelem - Zachráncem má moc uklidnit, potěšit, očistit, posvětit, nasměrovat a zachránit.
Nebojme se proto být ve stálém "setkání s Pánem".
/ Josef Hlouch, Minutěnka,str. 40/

+

Hypapante, je název pro tento svátek ve východní církvi: Mesiáš nového lidu se setkává v chrámě se Simeonem, jenž zastupuje Starý zákon.
/Josef Hrbata, Perly a chléb,str.96/

+

Mezi Boží tajemství patří i vztah lidské svobody a spásy. Bůh dal lidem takovou volnost rozhodování, že ani nekonečná láska Spasitelova nemůže přivést k věčnému životu všechny lidi. Křesťanství je jen Božím pozváním, výzvou, nikdy však není a nesmí být nátlakem, či donucením. Bohu lze odpovědět jen svobodným rozhodnutím. Ježíš Kristus je křižovatkou a nepřišel přinést falešný pokoj, nýbrž meč rozhodnutí pro dobro či zlo. Na postoji ke Kristu se ukáže, co je v člověku opravdu: světlo či tma, ušlechtilost či sobectví, dobrota či zloba, mír či nenávist, duchovní zdraví či chorobná ohniska. Ježíš je předělem a zkušebním kamenem. Ke spáse - plnohodnotnému životu - dojde jen ten, kdo se chce nechat spasit, kdo touží po tom, aby Bůh uzdravil jeho život. Svobodné a zatvrzelé odmítání poznané Boží pomoci je k záhubě a k věčnému pádu.
/ Josef Hrbata, Perly a chléb,str.96/

+

Svátek Uvedení Páně do chrámu se lidově nazývá Hromnice. Dříve jím končívala doba vánoční. Tento svátek připomíná událost, kdy Maria a Josef přinesli Ježíše 40 dní po jeho narození do jeruzalémského chrámu, aby ho odevzdali Bohu.
V Jeruzalémě se slavil tento svátek již ve 4. století a o sto let později i v Evropě.
Tento svátek byl od 10. století obohacen symbolem svěcení svící, které mají významnou symbolickou úlohu. Svíce, která sama sebe stravuje, aby jiným dala světlo...
/Podle Evy Remešové, KT 5-94, str.5/

+

40 dní po vánocích vzniká světelné procesí, které nahrazuje (potlačuje, naplňuje) původně pohanský zvyk ve kterém byly svěceny (žehnány) světla...

Podkladem tohoto svátku Páně, který se slaví 2. února, je událost popsaná v Lukášově evangeliu 2,22-39 - obětování Páně v chrámě. Dnešní způsob liturgického slavení tohoto svátku má v sobě prvky z křesťanského Východu i Západu. Už v polovině 5. století je tento svátek na Východě slaven jako "Svátek setkání" (Hypapante - ipapánti ). V Římě je dokládáno světelné procesí, které mělo potlačit pohanský smírčí průvod (Amburbale). Ten procházel městem právě na začátku února.
Svěcení svící se ujalo ještě v druhé polovině prvního tisíciletí v Galii.
/Podle - Adam, Berger, str. 104/

+

Předpokladem života a poznávání je světlo, které je ale ve své podstatě neuchopitelné. Proto je symbolem ducha, Boha, života a štěstí. Znamená také poznání. Bez světla není život. Světlo je předpokladem vidění a poznávání. "Veliké světlo" ohlašované proroky je Kristus sám, on je to "pravé světlo, které osvěcuje každého člověka" (Jan 1,9). Sám o sobě praví: "Já jsem světlo světa, kdo mě následuje nebude chodit v temnotě, ale bude mít světlo života" (Jan 8,12)
Křest v pavlovském pojetí se nazývá řeckým slovem osvícení (fotimos).
Sv. Augustin praví, že "slovo Boží je pravé světlo".
/ Jaroslav Studený, Křesťanské symboly, str.301/

+

Když byla noc, postavili proroci na zem svítilnu, aby ukázali světu cestu k dennímu světlu. Když se však objevilo velké Slunce spravedlnosti, zprostilo je oné služby, které už nebylo třeba. Neboť nebyli ustanoveni pro den, nýbrž pro noc.
(Jagbuh ze Serughu)
/ Pavel Strachota, Hlasy Otců,str. 9/

+

V SZ je světlo spojováno se životem (Jb 33,30), je životem (Sir 22,11), zatímco tma je smrtí (Jb 10,22). Je zdrojem radosti, štěstí (Žl 112,4). Patří k vytouženým hodnotám (Iz 9,1). Světlo se říká Zákonu (Žl 119,105 Bar 4,2), světlem je nazýváno poznání moudrosti (Mdr 7,26). Světlem je i ten, kdo toto poznání hlásá (IZ 42,6 Dan 12,3)
V NZ navazuje na SZ Pavlovo: Bůh vyrve pohana temnotám (Kol 1,12 1Petr 2,9).
Děti světla ((Ef 5,8-9).
Světlem je Bůh (1Jan 1,5), Ježíš (Jan 8,12 9,5).
Zjednodušeně:
- světlem je všechno, co ukazuje cestu k Bohu: nejprve Zákon, moudrost a slovo Boží; nyní Kristus a každý křesťan, který dosvědčuje Boží dokonalost.
- protikladem světla, symbolu života, radosti a štěstí, je tma, symbol smrti, slz a neštěstí; proti světlu spásy stojí temnota nicoty.
/Ze: Slovníku bibl. kultury, str. 219/

+

S příchodem Ježíšovým přichází nejen záchrana, ale i zatracení. V něm (skrze něho) se rozhodne o osudu každého člověka.

+

Chvalozpěvy, které zapsal Lukáš, zdraví Ježíšovo narození jako východ slunce, které má osvítit ty, kdo jsou v temnotách (Lk 1,78), světlo k osvícení národů (Lk 2,32).

+

Člověk musí nevyhnutelně volit: stát se synem temnot, nebo synem světla.