Žena a její modlitba Otče náš

Jeden kněz si všiml, že žena, kterou si pamatoval z nedělních mší,
je během celé mše hluboce ponořená do modlitby.
Rozhodl se poučit z její zkušenosti a při jedné příležitosti se jí zeptal,
jak si rozvrhuje modlitební čas a jakým způsobem se modlí.

"Modlím se otčenáš," odpověděla prostě.
"Ale určitě neděláte jen to," protestoval.
"Ale ano," řekla, "víte, když jsem v dobré kondici, všechno, co řeknu,
jsou první dvě slova: Otče náš. Když jsem tak napůl, dostanu se až tak do půlky.
Ale když mě něco trápí a jsem opravdu ve špatné formě,
dokončím ho celý, a někdy se ho dokonce přemodlím dvakrát nebo třikrát."

Byla to ta nejryzejší kontemplativní modlitba, jaká existuje.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Bůh ukrytý v příbězích, James A. Feehan,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
www.kna.cz, www.ikarmel.cz
Redakčně upraveno