Panna Maria ve svém srdci uchovávala a ve své mysli rozvažovala vše, co jí řekl Pán, ale i co sama prožívala. Rostla ve víře v Ježíše jako Mesiáše Izraele nikoli v chrámě, nikoli za zdmi kláštera, ale uprostřed své každodenní práce a modlitby.
 
Na základě andělova poselství se Maria vydává ke své příbuzné Alžbětě, která čeká dítě, aby jí pomohla. Poněvadž ve svém lůně i ve svém srdci nese Pána, promění se obyčejný pozdrav dvou žen v chvalozpěv. Obě ženy se stanou nástrojem Božího působení: Jan Křtitel je dokonce naplněn v lůně své matky Duchem svatým, jak bylo předpovězeno Zachariášovi archandělem Gabrielem (srov. Lk 1,15).

Tam, kde se člověk otevře Božímu působení, nechá ve svém životě Boha jednat a přidá svoji lásku k lásce Boží, tam se z obyčejných věcí každodenního života stává bohoslužba. Všechno všednodenní tak může a má být posvěceno, požehnáno a proměněno.

 
Zpracováno podle knihy Vojtěch Kodeta: Učednictví,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství