Volný čas
jako něco nesmyslného?
V dnešní době dochází k přecenění aktivity jako takové. Aktivitu přeceňujeme tehdy, když se nedokážeme s něčím jen tak setkat. V knize "Hovory s Hitlerem" stojí, že "každá pasivita je beze smyslu". A tak je ve tváři moderního člověka, který uctívá aktivnost jako modlu, charakteristickým rysem neustálé napětí a přepětí.
Dnes bývá přeceněna i obtížnost a úsilí jako takové, samo o sobě. Ale ne vždy to, co je nejnáročnější, nejtěžší je to nejlepší. Vždyť přece co konáme z lásky je snadné! Za přecením obtížného vězí zdráhání se přijmout něco darem, postoj, který říká, že nedůvěřuje všemu, co je snadné, že chce vlastnit a mít jen to, co si sám vydobyl a získal svou námahou.
Dotřetice je dnes přeceněno to, co má nějaký účel, účelnost, zajišťování existence, toho, co slouží jen k nějakému účelu, toho co je "užitečné".
Ale existují činnosti, které nemají svůj smysl mimo sebe, ale v sobě samých! K jejich povaze patří, že nemohou být uvedeny do žádné souvislosti s nějakou pětiletkou. Je k pláči, když se do myslí lidí vštěpuje ideál plánu, jako měřítko pro všechno, co se v lidské dimenzi děje.
Dotřetice je dnes přeceněno to, co má nějaký účel, účelnost, zajišťování existence, toho, co slouží jen k nějakému účelu, toho co je "užitečné".
Ale existují činnosti, které nemají svůj smysl mimo sebe, ale v sobě samých! K jejich povaze patří, že nemohou být uvedeny do žádné souvislosti s nějakou pětiletkou. Je k pláči, když se do myslí lidí vštěpuje ideál plánu, jako měřítko pro všechno, co se v lidské dimenzi děje.
Ten, kdo tato tři hlediska vyznává, nepředpokládá volný čas. Ten je pro ně něco nesmyslného, něco, co se nepatří a nesluší. Volný čas není jiný výraz pro zahálku, pohodlnost a lenost...
Hektika práce (pro práci samou) pochází z lenosti!
Co se míní touto leností?
Leností (a z toho pocházející hektikou práce) je zachvácen ten, kdo nechce opravdu být tím, čím je. Nechce být osobou, která je odpovědná za své činy, která je povolána k rozhodováním. Jde o zoufalství toho, kdo se neodváží být tím, čím přesto je. Člověk je pak ve svém jádru rozpolcený a nemůže být sám se sebou "v jedné" místnosti. Musí pak "ven". A tak se mnohdy utíká k aktivitě, jen aby se nemusel zastavit...
Volný čas je především vnitřní stav duše.
Není jen určen dovolenou či víkendem.
Volný čas je protikladem přecenění práce, je ne-aktivitou. Je to stav, kdy se uvolníme a odevzdáme se, jako se odevzdáváme ve spánku. Je to stav (přísného) ne-usměrnění a ne-zaměření činnosti. (Je to stav jako když se někdo nechá unášet na vlnách moře...). Volný čas je stav otevřenosti duše.
Volný čas je postoj slavení. A slavení znamená nejen nepřítomnost námahy, ale přímo její protiklad. V pojmu slavení jsou obsaženy všechny tři prvky, ne-aktivita, klid, nepřítomnost námahy a také vyčlenění ze sociální funkce.
Při pravém slavení a při pravém (aktivním) odpočinku člověk dělá něco proto, že ho to baví, že mu to připadá nádherné.
Volný čas je postoj slavení. A slavení znamená nejen nepřítomnost námahy, ale přímo její protiklad. V pojmu slavení jsou obsaženy všechny tři prvky, ne-aktivita, klid, nepřítomnost námahy a také vyčlenění ze sociální funkce.
Při pravém slavení a při pravém (aktivním) odpočinku člověk dělá něco proto, že ho to baví, že mu to připadá nádherné.
Rozlišení mezi "přestávkou"
a "volným časem".
Smyslem přestávky je, že se zotavím z práce kvůli práci. Je to článek řetězu pracovního dne. Zotavení z práce kvůli práci.
Smyslem volného času není, aby člověk mohl pracovat déle a bez poruchy. Smyslem volného času není, abych mohl pracovat déle, ale abych i v pracovní funkci, která mě omezuje na určitý aspekt reality... zůstal člověkem, to znamená, abych si rozuměl a realizoval se jako bytost, která je zaměřena na celek.
Nejvyšší formou ne-účelného a krásného je chvála Boží.
Člověk může být omezený na oblast "užitečných" činností.
Můžeme být uvězněni sami v sobě, náš prostor existence se tak smrští, že si vůbec nedokážeme představit smysluplnou činnost, která není prací...
Smyslem volného času není, aby člověk mohl pracovat déle a bez poruchy. Smyslem volného času není, abych mohl pracovat déle, ale abych i v pracovní funkci, která mě omezuje na určitý aspekt reality... zůstal člověkem, to znamená, abych si rozuměl a realizoval se jako bytost, která je zaměřena na celek.
Nejvyšší formou ne-účelného a krásného je chvála Boží.
Člověk může být omezený na oblast "užitečných" činností.
Můžeme být uvězněni sami v sobě, náš prostor existence se tak smrští, že si vůbec nedokážeme představit smysluplnou činnost, která není prací...
Inspirováno knihou Josefa Piepera, Volný čas,
kterou vydala Křesťanská akademie Praha
kterou vydala Křesťanská akademie Praha
