Grün Anselm | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus A)
5. neděle velikonoční /Anselm Grün/ Noc marnosti (Jan 21,1-5)

Ranní hostina se vzkříšeným



Ježíšovo zjevení na Tiberiadském jezeře je příběhem vzkříšení uprostřed našeho všedního dne. Učedníci jsou zase u své každodenní práce. Je jich sedm. Sedmička je číslo proměny: vždycky znamená, že se spojuje pozemské s nebeským, že se nebe a země vzájemně dotýkají. Zdá se, že těchto sedm učedníků bylo pospolu víceméně náhodou, ale setkáním se Vzkříšeným se z nich stalo svaté společenství, společenství, ve kterém se stává tajuplným středem sám Ježíš. Najednou vzniká soužití, atmosféra, ve které nad nimi stojí otevřené nebe.

Na začátku vyznívalo toto soužití spíše naprázdno - trpěli marností všeho konání. Taková zkušenost dnes mnohé trápí. Mají pocit, že je všechno zbytečné, marné, jsou frustrovaní, zklamaní. To všechno přece nemá smysl. Proč se ještě namáhat? Nic z toho přece nebude. Proč na sobě ještě pracovat? Stejně upadneme znovu do stejných chyb. Pocit marnosti nás okrádá o energii, kterou potřebujeme k životu, a zraňuje nás. Zbytečnost je zkušenost, o níž mluví bible na mnoha místech. Takovou zkušenost marnosti udělal například Job. Stěžuje si, že se nadarmo namáhá (Job 9,29) a útěcha jeho přátel vyznívá do prázdna. Utěšují ho přeludy (Job 21,34). Prosebník ze 73. žalmu učinil zkušenost, že si zbytečně zachovával ryzí srdce (Žl 73,13). Veškeré jeho kroužení okolo Boží vůle bylo zbytečné. Rouhačům se stejně vede lépe, proč by se tedy měl žalmista ještě plahočit po všechny dny? Všechno je marné. Všechny velké řeči, všechny slavné činy se rozplynou v nicotě: "Každý žitím putuje jak přelud, hluku nadělá, ten vánek pouhý" (Žl 39,7).

Z marnosti našeho konání nás nevysvobodí, ani když budeme jako učedníci, kteří tak ochotně následovali svého vůdce Petra. Jen s euforií se toho moc nepodaří. Když Petr učedníkům řekl, že jde lovit ryby, odpověděli mu plni nadšení: "I my půjdeme s tebou" (Jan 21,3). Doufají, že by jim Petr mohl ukázat cestu k úspěšnému životu. Mnoho lidí dnes poslouchá nějakého samozvaného guru, který se vyzná v každé situaci. Fascinováni tím, co z něho vyzařuje, nastupují do člunu v naději, že od této chvíle bude všechno lepší. Ale stejně jako učedníci musí i oni na vlastní kůži poznat, že je to všechno nadarmo. "Té noci však nic neulovili" (Jan 21,3). Všechno je marné. A je noc, takže skrze tmu nevidí. V jejich nitru je temno, pocit zbytečnosti. Společný člun je veze ještě hlouběji do noci.

Do tohoto šedivého rána marnosti a bezútěšnosti vstupuje Ježíš. "Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu" (Jan 21,4). Kdo v noci trpí marností všeho svého snažení, touží po ránu. Ne každé ráno ale přinese útěchu. Existují i rána šedivá a bezútěšná, kdy se člověku vůbec nechce vstát, protože nevidí smysl prožití tohoto dne. Na břehu však stojí Ježíš. Učedníci jsou ještě v člunu na moři - ještě ve světě nevědomí, ve světě svých snů. Ježíš vstupuje do jejich života z jiného světa. Učedníci ho nepoznávají, ale on s nimi navazuje kontakt. Ptá se jich: "Děti, nemáte něco k jídlu?" Ježíš je nazývá "dětmi", protože jsou ještě nevědoucí. Ačkoli to byli zkušení rybáři, nechápali, na čem v jejich životě záleží. A tak jim Ježíš ukazuje cestu. Bere je do své školy. Jejich námaha je skutečně zbytečná - namáhají se pro nic. Aby byl jejich život opravdu hodnotný, potřebují jít jinými cestami, ale těm se naučí teprve když připustí, že jsou děti, že když jde o něco podstatného, jsou všechny jejich schopnosti k ničemu.

Kde prožíváš ve svém životě marnost? Kde máš pocit, že to všechno nemá smysl, že je všechno zbytečné? Možná sis dával zbytečně takovou práci se svými dětmi: jdou úplně jinými cestami a jejich směřování ti připadá jako bloudění. Asi byla Tvá práce marná. Nevidíš úspěch. Marně se namáháš stát se jiným člověkem - stále znovu padáš zpět. Zastav se ve své zbytečnosti u Ježíšových slov: "Děti, nemáte něco k jídlu?" Nemáš nic, co by Tě skutečně živilo? Ježíš přichází na břeh Tvého šedivého rána. Oslovuje Tě, aby Tvůj život dnes nebyl marný, aby se Ti dnes dařilo, aby Tvůj život nesměřoval do prázdna, ale aby byl zdravý a plný.



Kapitola z knihy Anselm Grüna Tajemství velikonoční radosti
Vydalo Karmelitánské nakladatelství