Od nacistů trest smrti, od komunistů 22 let tvrdého žaláře.
Mnohokrát měla na kahánku.
Nikdy se ale nevzdala: Růžena Vacková.
(* 23. dubna 1901 † 14. prosince 1982)
Narodila se v lékařské rodině ve Velkém Meziříčí, kde byla vychována v sebevědomou, ale také citlivou a empatickou osobnost. Nikdy se neprovdala, ovlivnila ale řadu mimořádných mužů své doby.
Za války se spřátelila s katolickým knězem a teologem Josefem Zvěřinou a konvertovala ke katolicismu. Po válce společně s Josefem Zvěřinou, Otou Mádrem, Alexandrem Heidlerem, Václavem Vaškem a dalšími se zapojila do Katolické akce.
V roce 1951 byla zatčena komunistickou mocí a v červnu 1952 odsouzena v procesu Mádr a spol. za vyzvědačství a velezradu na 22 let do vězení. Růžena Vacková strávila ve vězení téměř 16 let (včetně vyšetřovací vazby) a prošla věznicemi v Pardubicích, Ilavě, Novém Jičíně a Opavě. Ve vězení organizovala vzdělávací přednášky. Rehabilitace dosáhla v roce 1967, kdy byla propuštěna z vězení v Ostrově.
Později spoluzaložila sdružení bývalých politických vězňů K 231 a podepsala Chartu 77.
