Ohlédnutí a poučení z Plenárního sněmu Katolické církve v ČR (1997-2005)

V procesu synody 2021-2023 může být užitečné připomenout si klady i úskalí  Plenárního sněmu Katolické církve v ČR*  (1997-2005).

/Body k předášce/

Obecně: 

• Rozlišit synodalitu a synodu 
• Uspořádání sálu a práce při plenárních zasedáních bylo obrazem kombinace synodality a hierarchického principu vedení 

Konkrétně:

• Společná vůle chyběla
• Dostatečné informace 
• Konfuzní zadání (výuka a hlasy z lidu)
• Neadekvátní očekávání 
• Snaha „protlačit to své“
• Vyráběli jsme produkt bez jasné koncepce tvorby a bez společné představy o cíli práce
• Cesta „od spodu“ byla nedůsledná, chyběly diecézní synody
• Chyběla ochota analyzovat situaci 
• Neadekvátní autoritativní přístup v některých sekcích (historie), který zamezil pokačování v práci, 
• Strach, obavy na straně biskupů 
• Neadekvátní očekávání na straně (některých) účastníků

Synoda 2021-2023

• Výhoda synody 2021-2023: jejím výstupem nemá být závěr, dokument, ale proces, který pokračuje. 
• Nevýhoda: je to proces „bez konce“ a citovatelného výstupu, který vyžaduje obrácení – u některých typů sotva očekávatelné. 
• Naděje: inspirace Ducha a nepřízeň světa, který nám ledaco odebere a k něčemu nás také přinutí. 
• Velké téma: Synodalita vers. klerikalismus
• Úkol: nepěstovat si bubliny a nestřílet po druhých místo rozhovoru

* Poznámka:

Plenární sněm Katolické církve v ČR probíhal v České republice v letech 1997–2005. Hlavním tématem byla aplikace závěrů Druhého vatikánského koncilu, tedy přiblížení života církve potřebám doby i současné společnosti podle znamení času, aby tak církev lépe odpovídala na touhy a hledání našich současníků.