Poselství papeže Františka ke Dni sdělovacích prostředků 2018

V první části poselství papež analyzuje fenomén fake news. Falešné zprávy podotýká, směřují „k oklamání či dokonce manipulaci čtenáře“. Jak dodává, v některých případech chce jejich šíření„ovlivňovat politická rozhodnutí a napomáhat ekonomickým ziskům“. Dnes navíc mohou počítat s manipulativním užíváním sociálních sítí. Dramatem dezinformace, napomíná František, je „diskreditace druhého a jeho představování jako nepřítele“, což může vést dokonce k „podněcování konfliktů“. Kořeny tohoto jevu jsou často zapuštěny v „žízni po moci“, která „se pohybuje od jednoho klamu k druhému, aby nás obrala o svobodu srdce“.

Papež v poselství konstatuje, že všichni jsou povoláni k boji proti těmto klamům a klade důraz na „výchovné iniciativy“, které pomáhají, abychom nebyli bezděčnými šiřiteli dezinformací, nýbrž podíleli se na jejich odhalení. Papež se vrací ke knize Geneze s poukazem, že základem falešné zprávy je „logika hada“, který se v jistém smyslu stal „tvůrcem první fake news“. Pokušitel vyvolává dojem důvěryhodnosti a usiluje „o svody, které si získávají prostor v lidském srdci skrze falešné a lákavé argumenty“ – přesně tak jako falešné zprávy. Tento biblický příběh, pokračuje papež, ukazuje, že „žádná dezinformace není nevinná. Spoléhání na to, co je falešné, s sebou nese neblahé důsledky“, jelikož i „zdánlivě nepatrné překroucení pravdy může mít nebezpečné následky“.

Kdo lže sám sobě a poslouchá své vlastní lži – píše František s odkazem na Dostojevského – dospívá do chvíle, kdy již není schopen rozlišovat pravdu. Přitom právě pravda je nejradikálnější protilátkou na „virus falše“, zdůrazňuje poselství. Za dvě nezbytné podmínky k tomu, „aby naše slova a gesta byla pravá, autentická a spolehlivá“ označuje papež „osvobození od klamu a hledání vztahů“ 
V první řadě jde o člověka a nikoliv o strategie, zdůrazňuje František, a právě v tom spočívá nejlepší „protilátka na faleš“. Připomíná, že v křesťanství pravda není pouze konceptem, posuzujícím pravdivost výroku, ani neskrytostí, k níž ukazuje řecký výraz aletheia, nýbrž vede k přemýšlení a souvisí s vnitřním životem člověka. V biblické mluvě odkazuje ke slovům vyjadřujícím podporu, pevnost a důvěru. „Pravda je tedy tím, o co se lze opřít, abych nepadl,“ dodává Svatý otec. V tomto smyslu je jediným skutečně důvěryhodným, spolehlivým a pravým pouze živý Bůh. A Ježíš skutečně říká „Já jsem pravda“ (Jan 14,6) Když člověk na sobě zakouší věrnost a spolehlivost toho, kdo ho miluje, objevuje pravdu – a právě tato pravda ho osvobozuje, zdůrazňuje papež František.

Je zapotřebí těch, kdo jsou „připraveni naslouchat a skrze nesnáze upřímného dialogu nechávají vystoupit pravdu“. František varuje před podáváním pravdy jako vnějších a neosobních faktů. Argumenty se sice mohou zakládat na nepopiratelných faktech, avšak slouží-li ke zraňování druhého a k jeho diskreditaci v očích druhých, nesídlí v nich pravda, stojí v poselství. Hlásané pravdy tedy mají vést k zamyšlení a ke konstruktivnímu dialogu, nikoli k vyvolání polemiky, roztržek či rezignovanosti.

Papež zdůrazňuje odpovědnost novináře, který je „strážcem zpráv“ a má za úkol „uprostřed frenetických zpráv a víru senzací připomínat, že jádrem zprávy není rychlost jejího podání a dojem, jaký vyvolá v publiku, nýbrž člověk“. V závěru poselství František apeluje na „mírovou žurnalistiku“. Nejde o to, aby „popírala existenci závažných problémů“, nýbrž o žurnalistiku, která se protiví falši a nesází pouze na efektní hesla. Papež vybízí novináře, aby psali „pro lidi“ a své povolání chápali jako „službu“, která dává hlas těm, kdo ho nemají. Dokument uzavírá modlitba inspirovaná sv. Františkem. „Dej nám poznat zlo, které se vkrádá do informací nevytvářejících společenství“, prosí papež v závěrečné modlitbě, “dej ať jsme střízliví tam, kde je hon za senzací“ a „přinášíme pravdu tam, kde je faleš“. 

(job)

24.1.2018