Svátek 30.5.
Základní informace o svaté Zdislavě z Lemberka
Česká světice, proslula svatostí života jako manželka (provdána za Havla Markvartic), matka čtyř dětí (Havel, Markéta, Jaroslav a Zdislava) a pečovatelka o chudé, nemocné a všechny jakkoli potřebné. Spolu s manželem založili dominikánské kláštery v Jablonném a Turnově, s dominikánským řádem spolupracovala jako dominikánská laička. Pohřbena je v kostele sv. Vavřince v Jablonném. Svatořečena byla papežem Janem Pavlem II. v Olomouci dne 21. 5. 1995. (Zdroj: www.iEncyklopedie.cz)
Do prachu zašlapali pyšní ubohého
a blátem se sytí chuďas (Karel Schulz)
Blažená Zdislava, štědrou je dlaní, stále otevřenou. … Do prachu zašlapali pyšní ubohého a blátem se sytí chuďas, přirazili dveře před nářkem sirotků a pro posměch jsou jim slzy vdov. Opanovali zem tuto a honosí se bláznivou chytrostí svou. Zpupnost jejich až do krve pálí a loupežemi jsou obtíženy ruce jejich. Ožírán, hltavě okusován je chudý. … Blažená Zdislava je však sestrou chudého a je jeho družkou. … Slzy opuštěných, modlitby umlčované a úpění chudého jest ještě to jediné, čím zem Česká očekává Boha… (Karel Schulz)
V době komuinistické totality - v roce 1970
představil litoměřický biskup Trochta
Zdislavu jako patronku a ochránkyni severních Čech
... Nejdůležitější událostí v litoměřické diecézi bylo jubileum blahoslavené Zdislavy. Dne 28. srpna 1970 vydal biskup Trochta nový pastýřský list, v němž otevřel další jubilejní rok. Představil Zdislavu jako patronku a ochránkyni severních Čech. Konstatoval, že její hrob v Jablonném v Podještědí je stále více navštěvován. Vyzvedl ji především jako vzornou manželku a vychovatelku svých čtyř dětí, jako laickou apoštolku, která se ujímá chudých a nemocných, staví pro ně nemocnice a sama je ošetřuje.
Rok 1970 byl však pro litoměřického biskupa rovněž začátkem nového utrpení. Oživení náboženského života v souvislosti s jeho pastorační činností nemohlo uniknout takzvanému normalizačnímu procesu. Trochtova osoba se brzy stala terčem útoků KSČ a státního církevního sekretariátu. Církevní tajemníci dostali pokyn vměšovat se v biskupskou pravomoc, ovlivňovat a kontrolovat kněze a omezovat postupně biskupa v jeho činnosti, hlavně v jeho přímých stycích s věřícími. Biskupovy pastýřské listy byly cenzurovány, články v Katolických novinách často zamítány, do rozhlasu již mluvit nemohl. Bylo mu zakázáno slavnostně zakončit jemu tak drahé zdislavské jubileum, nedostal cestovní povolení na Mariánský kongres v Jugoslávii… (Více: Zpráva StB o pobytu a jednání biskupa Trochty ve Vatikánu - kapitola z knihy Štěpán Trochta)
