Tomášova nevíra je pro nás cenná…
Každého z nás může pokoušet Tomášova nedůvěřivost. Bolest, zlo, nespravedlnosti, smrt, zejména postihují-li nevinné, snad nevystavují naši víru těžké zkoušce? A přece paradoxně právě v těchto případech je nám Tomášova nevíra užitečná a cenná, neboť nám pomáhá očistit každou falešnou představu o Bohu a přivádí nás k tomu, abychom objevili jeho skutečnou tvář – tvář Boha. Tomáš dostal od Pána dar, který později předal církvi. Víra, jež byla téměř mrtvá, se znovu zrodila díky dotyku Kristových ran, jež Vzkříšený neskryl, ale ukázal a nadále ukazuje v bolestech a utrpeních každé lidské bytosti. (Benedikt XVI.)
- Byl Tomáš nevěřící, anebo závistivý? Přestože každý z apoštolů, kteří viděli na vlastní oči vzkříšeného Ježíše, poskytl Tomášovi přesvědčivé svědectví, nechtěl uvěřit. Je možné, že jeho nevěřícnost plyne ze závisti?
- Tomášova nevíra je nám užitečná (Benedikt XVI.) Každého z nás může pokoušet Tomášova nedůvěřivost.
- Má-li někdo pochybnosti, není nenormální...
- Tomáš uzdravil rány naší nevěry Naší víře více prospěla Tomášova nevíra než víra věřících učedníků...
- Pochybnosti mají svůj význam „Nevěřící Tomáš“ byl první, kdo vyznal, že Ježíš je Bůh. Ukazuje nám, že pochybnosti mají svůj význam.
- Pozoruj dva svědky zmrtvýchvstání: Magdalenu a Tomáše. I mezi námi jsou mnozí, kteří věří snadno, takřka srdcem, ale...
- Příběh o nevěřícím Tomášovi má i jiná důležitá sdělení Může se snadno stát, že chápání a význam příběhu evangelia apoštolů za zavřenými dveřmi a o nevěřícím Tomášovi (Jan 20,19-31) se redukuje jen na nevíru apoštola Tomáše a na jeho přání...
Apoštol Tomáš, aramejsky Toma, v řečtině spojován s přízviskem Didymos („dvojče“), se stal známým právě díky příběhu o své nevíře a pochybnostech vůči vzkříšenému Kristu... Sv. Tomáš - "nevěřící" apoštol je v Bibli zmiňován v seznamu apoštolů (Mt 10, 3; Mk 3, 18; Lk 6, 15 a Sk 1, 13) a zmiňuje se o něm Janovo evangelium (11, 16; 14, 5-7; 20, 24-29; 21, 2). Ostatní zprávy o jeho životě nejsou věrohodně podložené. Podle syrské tradice hlásal evangelium v této oblasti. Ve 3. století byly jeho ostatky přeneseny do Edessy (v dnešním jihovýchodním Turecku). Od 6. století se tam slaví dnešní den jako výročí tohoto přenesení.
