Norbert (asi 1085 – 1134) byl zprvu podjáhnem ve službách kolínského arcibiskupa a později císaře Jindřicha V. S duchovním životem si hlavu nedělal. Zábavu vyhledával více než modlitby, hostiny měl raději než posty. Zkrátka byl zářný příklad toho, jak by se klerik neměl chovat. Navzdory reformním snahám papežů a biskupů nebyl ve své době jediným takovým.

Zásah bleskem

V roce 1115 Norberta na jedné cestě zasáhl blesk a omráčil jej. Norbert nepochyboval – vnímal to jako znamení, možná poslední varování. Začal tedy znovu studovat, byl vysvěcen na kněze a vydal se na cesty - vždy naboso. Kázal věřícím, ale především kněžím, neboť napřed bylo třeba narovnat pastýře, potom stádo.

Mnišský řád s evangelizací navenek

V roce 1120 se usadil ve francouzském Laonu. Od biskupa Bartoloměje získal zanedbané údolí, v němž se s několika druhy usadil. Měl plán vytvořit komunitu těch, kteří by působili slovem a příkladem. Tak se roku 1121 zrodil řád, který si zvolil jméno podle údolí Prémontré a nazval se premonstrátský. Pořádek byl mnišský: společný život, práce, denní a noční modlitba a navíc kázání mimo dům. Jednalo se tedy o komunitu spojenou s klasickým mnišstvím, ale povolanou k evangelizaci „navenek“. Norbert částečně předjal budoucí poslání františkánů, dominikánů a dalších žebravých řádů. V roce 1126 se Norbert stal arcibiskupem v Magdeburku, kde roku 1134 i zemřel. Norberta v roce 1582 svatořečil papež Řehoř XIII. Norbertovy ostatky jsou od roku 1627 uloženy v chrámě premonstrátských kanovníků v Praze na Strahově. 

Aktivita, úpadek a obnova řádu

Bíle odění premonstráti christianizovali národy Východní Evropy, klučili půdu a vysoušeli bažiny v Holandsku. Rozšířili se po celé Evropě a dostali se i do Palestiny (kde jich bylo později mnoho zabito). Po staletích expanze (13. a 14. století) nastal čas pronásledování, opouštění řádu, náboženských konfliktů v Evropě a nakonec Velké francouzské revoluce. V roce 1834 zemřel generální představený a neměl nástupce; vypadalo to na definitivní konec řádu. Roku 1869 však začalo znovuzrození, a premonstrátské dílo je v církvi stále přítomné dodnes.