Adolf Kajpr (SJ)

* 5. 7. 1902, Hředle na Kladensku
† 17. 9. 1959, komunistická věznice Leopoldov 
výrazný český katolický kněz, jezuita, novinář, 
vězeň nacismu i komunismu

 

Těžký start do života

Adolf Kajpr se narodil v roce 1902 ve Hředli na Kladensku. Když se krátce po narození stal sirotkem, vychovávala ho jeho teta v Bratronicích. Žil v chudých podmínkách a učil se na ševce. Po absolvování vojenské služby pracoval ve mlýně. Protože byl velmi inteligentní a cílevědomý, dostal se "klikatými cestami" přímoi do pátého ročníku na arcibiskupské gymnázium v Praze-Bubenči. 

Benediktini ho odmítli

Adolf Kajpr chtěl vstoupit k benediktinům v Emauzích, kde ho však nepřijali. Vstoupil proto k jezuitům. Po dvou letech noviciátu přešel na studia filozofie v belgickém Engienu. Následovala teologie a třetí probace. Od roku 1937 pak působil v Praze jako farář u sv. Ignáce, kde se stal „proslaveným nedělním kazatelem“. Vedl mnohé exercicie a věnoval se práci v rozhlase a tisku.

Tváří v tvář nacismu

Zanedlouho po vypuknutí druhé světové války se dostal do sporu s německým nacionálním socialismem, který kritizoval. Šéf gestapa Oberhauser si dal Kajpra předvolat a žádal si vysvětlení. Kajpr neohroženě prohlásil, že si za svou kritikou stojí. To Oberhausera překvapilo, ale když viděl, že Kajpr trvá na svém, poslal jej do Mauthausenu. Nakonec se Kajpr dostal do koncentračního tábora v Dachau, kde zůstal až do konce války.

Po válce se Kajpr vrátil do Prahy, kde se hned aktivně dává do díla... Oto Mádr o něm později prohlásil, že "otvíral okna do světa a duše myšlenkám budoucího koncilu".

Tváří v tvář komunismu

Kajpr se po válce nebál kritizovat komunistický režim, a tak následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Mladý jezuita byl v roce 1950 zatčen a v monstrprocesu odsouzen na 12 let spolu se skupinou nejznámějších řeholníků. Ve vězení si získal sympatie druhých svou neúnavnou službou a duchovním vedením. Připravoval pro body k rozjímání a přednášel o teologických a filozofických otázkách. 17. září 1959 zemřel ve věznici v Leopoldově v důsledku kombinace následků těžkého infarktu a neposkytnutí patřičné lékařské péče.  V roce 1968 byly jeho ostatky převezeny z vězeňského hřbitova na Vyšehrad.

Nebyl teologem odtaženým od každodenních problémů

Historik Jaroslav Cuhra o tomto pracovitém jezuitském intelektuálu napsal: "Přes své rozsáhlé vzdělání se Kajpr nestal vědeckým teologem, odtaženým od každodenních a aktuálních problémů. Nepřízeň doby jej přinutila reagovat v břitkých polemikách, nejčastěji na stránkách Katolíka, zabývat se tím, co bylo nejžhavější. Právě tento postoj byl však Kajprovi vlastní." Podle českého historika pro něho Kristus nežil mimo konkrétní svět. "Jeho teologie byla již před koncilem teologií aggiornamenta, poslouchat to dobré v druhém, špatné odmítnout, ale vyhnout se pohrdání a nenávisti a nikdy nezapomínat, že církev ze všech jako první potřebuje stálé vědomí nebezpečí selhání.

Jeho základním životním postojem byla radost, neboť ze strachu se mnoho nerodí, a otevřenost k celému světu, neboť jen při vyrovnání se s celou skutečností může člověk duševně růst. Tak přetvářel i vykládal těžké zkoušky, které jeho život provázely."