V Káhiře se připravuje na kněžství seminarista pražské arcidiecéze Lukáš Nosek. Pražskou katolickou teologickou fakultu už má za sebou, nyní se studiem arabštiny připravuje na svou službu v církvi, která by se v budoucnu měla týkat mezináboženského dialogu.

Egypt je v našich očích pouze jednou z muslimských, a tedy životu nebezpečných, zemí, zvláště po převzetí vlády fundamentalistickým Muslimským bratrstvem. Když už slyšíme o zde žijících křesťanech, většinou jen v rámci zmínek o jejich pronásledování. Když už připustíme i jiné zmínky o křesťanství v Egyptě, pak jen v historických souvislostech.

Egypt ovšem není Bohem opuštěnou zemí, ba spíše naopak. V Egyptě křesťanství stále žije. Stále tu existují skupinky a komunity křesťanů všech možných církví a ritů, cizinců i místních. Jistě, vždy jde o menšiny, často roztroušené, často pronásledované. Ale nikoliv bez chuti žít evangelium a za Krista položit třebas i život. Staří i mladí, rodiny i mniši, starodávné, ale i stále se rozšiřující kláštery, zbrusu nové katedrály i malé kostelíčky a modlitebny. Káhira je městem tisíců minaretů, ale zrovna tak je i městem stovek kostelů a tisíců křížů na jejich kupolích a věžích.

Orientalistika mne zajímala už od střední školy...

Vše začalo ofi ciálním přijetím mezi kandidáty kněžství v r. 2011. Z určitých důvodů, jsem byl k duchovní formaci poslán do římského Nepomucena, kde jsem měl přitom začít studovat na Papežském institutu pro arabistiku a islamologii. Tento institut ovšem klade důraz na to, aby student již před započetím svých studií uměl velmi dobře arabsky. Proto otevírá svůj první ročník v Káhiře ve dvouletém studijním institutu Dar Comboni for Arabic Studies, který je veden misionáři comboniány (lat. Missionarii Comboniani Cordis Iesu, zkr. MCCJ). Zde dokáží potencionální adepty římských studií během jednoho či dvou let velmi dobře uvést do egyptské hovorové arabštiny i do klasické arabštiny.

Již od střední školy mne zajímala orientalistika. Hltal jsem všechny možné knihy o Mongolsku, Tibetu, Číně, Střední Asii… tyto země nelze pochopit bez znalosti základů islámu. A islám zase nelze pochopit bez znalosti arabštiny. Když jsem úspěšně obhájil doktorát z teologie na KTF UK, byla mi nabídnuta – z důvodu chybějící duchovní formace – možnost doplnit si vzdělání v Římě oborem uplatnitelným v české církvi. Islám je celosvětově na vzestupu a v české církvi máme pramálo lidí s jeho znalostí.

Církev v Egyptě rozhodně neumírá

Naše čtyřčlenná komunita zde je úzce svázána s početnější komunitou comboniánských kněží v blízké farnosti u kostela sv. Josefa. Věřící této farnosti jsou převážně cizinci, kteří v Káhiře studují, pracují nebo zde žijí. Tuto mnohajazyčnou farní správu vede p. Ghislain Amoussou z Beninu a p. Giuseppe Scattolin z Itálie, který patří mezi největší světové znalce islámské mystiky. Součástí této farnosti je také škola sv. Josefa vedená početnou komunitou sester comboniánek (mimochodem škola má cca tisíc žáků, z nichž je asi 80-90% muslimského vyznání). S koptskými křesťany máme kontakty spíše na individuální rovině. Dva z našich učitelů a náš údržbář jsou koptové, setkáváme se také na velkých slavnostech našich církví.

Před pár dny proběhly ortodoxní velikonoce, byl jsem u comboniánů v Asuánu, na jihu Egypta. Zde jsem se sešel s početnou farností koptské katolické církve, které vypomáhají liturgicky i pastoračně otcové comboniáni, kteří jsou znalí latinského i koptského ritu. Také jsem navštívil nádhernou moderní asuánskou katedrálu koptské ortodoxní církve. V obou koptských církvích se to hemžilo malými dětmi, mladými rodinami, náctiletými, ale i početnou střední i nejstarší generací. Nabyl jsem jistoty, že koptská církev rozhodně neumírá.

Evropa se má co učit!

Bůh požehnal této zemi; útěkem do Egypta před Herodovým běsněním byli zachráněni Josef s Marií i malým Ježíšem (srov. Mt 2,15). Dodnes je Egypt hrdý na to, že tu Svatá rodina pobývala. Při pohledu na celou oblast blízkovýchodních civilizací mne napadá, kéž by se náš často příliš do sebe zahleděný evropský kontinent občas podíval přes moře k jihovýchodu. Vždyť tam jsou kořeny naší civilizace i našich dějin spásy. Je úchvatné, že ty tisícileté kořeny jsou stále vidět a jsou stále živé. To asi proto, že se tam dodnes křesťanská víra žije z celého srdce a až do morku kostí, až třeba k mučednictví. Evropa se má co učit!

Celý rozhovor naleznete zde.