Proměna rozkladem - to už je méně jasné. Jak vypadá ten rozklad a co jej působí? První, co člověku napadne, je rozklad společnosti, rozpad obvyklých společenských vztahů. Každý jen pro sebe a své nejbližší - to všichni dobře známe. O společnost, o proslulé, staromódní veřejné blaho, se v rozpadlé společnosti nestará nikdo. K úplatkům do vlastní kapsy je odtud už jen krůček. Rozložené je i společenství věřících. Který s církví poctivě žijící farář neměl za komunizmu černou kasu? Jak poznamenal už Alexandr Solženicyn v knize Archipel Gulag, každý odbojář se v zemi, kde vládne mír, byť totalitní, dříve nebo později stane zlodějem. Návrat z této situace bývá nesnadný, i naši kněží se k řádnému a veřejnému vedení účtů vracejí liknavě, jakoby to byl komunistický vynález a ne součást normálního života.
Rozložený je tak v konečné instanci i systém hodnot a společenské morálky. Možnost návratu k obyčejným, slušným mezilidským vztahům vypadá jako utopie, a přitom je už zřejmé, že bez nich nebude řádně fungovat nic, ani proslulá neviditelná ruka trhu. Nezbude než se přesto pustit do této drobné, nokenečné práce - do výchovy nových generací a zároveň do budování společenských vazeb, tolik poničených dvěma totalitami. Jsou to dvě spojené, ale odlišné věci: Tu první může do značné míry dělat každý sám doma a kolem sebe, o tu druhou musíme usilovat společně, což bude ještě daleko obtížnější. Teď jen aby se s tím opravdu začalo bez otálení a ochablosti při pohledu na tu sysifovskou práci, která na nás čeká. Žádná viditelná ani neviditelná síla to za nás neudělá.
Pro RaVat/ceco Petr Kolář
Praha, 7. listopadu 2001