Ještě nikdy od roku 1989 se u nás nemluvilo tolik a tak otevřeně o korupci jak letos na podzim. Nejlépe viditelný je tu spor mezi redakcí časopisu Respekt a českou vládou, nařčenou z korupce. Nejdříve to vypadalo na obžalování redakce řadou ministrů, ale mezitím jejich rozhořčení nad touto nehorázností ochladlo. Proslýchá se totiž, že připravovaná výroční zpráva Evropské Unie bude v tomto ohledu daleko kritičtější, než celý zkrotlý tisk České republiky dohromady! V odolnosti vůči korupci jsme kdesi na čtyřiačtyřicátém místě a zatím se propadáme stále níže a níže. Člověk se nechápavě ptá, jak je to možné, čím to, že právě my...?
Co je to vlastně, ta korupce? Encyklopedické příručky říkají, že "korupce je proměna podstaty rozkladem". První část poučky je jasná, všichni hned vidíme, co znamená například proměna podstaty práva a soudnictví - u nás je to jeho proměna v kamarádšofty a v běžný, sprostý obchod. Co bude za to - to se zdá být hlavním kriteriem našeho prohnilého soudnictví, které nebylo sto, v uplynulých desíti letech, odsoudit byť i jen jednoho jediného pořádně zkorumpovaného tuneláře. Dojde v nejlepším případě vždycky jen na maličké mřenky, zatímco velké ryby si dál spokojeně žijí ve svých velkých, nikým neohrožovaných bazénech.
Proměna rozkladem - to už je méně jasné. Jak vypadá ten rozklad a co jej působí? První, co člověku napadne, je rozklad společnosti, rozpad obvyklých společenských vztahů. Každý jen pro sebe a své nejbližší - to všichni dobře známe. O společnost, o proslulé, staromódní veřejné blaho, se v rozpadlé společnosti nestará nikdo. K úplatkům do vlastní kapsy je odtud už jen krůček. Rozložené je i společenství věřících. Který s církví poctivě žijící farář neměl za komunizmu černou kasu? Jak poznamenal už Alexandr Solženicyn v knize Archipel Gulag, každý odbojář se v zemi, kde vládne mír, byť totalitní, dříve nebo později stane zlodějem. Návrat z této situace bývá nesnadný, i naši kněží se k řádnému a veřejnému vedení účtů vracejí liknavě, jakoby to byl komunistický vynález a ne součást normálního života.
Rozložený je tak v konečné instanci i systém hodnot a společenské morálky. Možnost návratu k obyčejným, slušným mezilidským vztahům vypadá jako utopie, a přitom je už zřejmé, že bez nich nebude řádně fungovat nic, ani proslulá neviditelná ruka trhu. Nezbude než se přesto pustit do této drobné, nokenečné práce - do výchovy nových generací a zároveň do budování společenských vazeb, tolik poničených dvěma totalitami. Jsou to dvě spojené, ale odlišné věci: Tu první může do značné míry dělat každý sám doma a kolem sebe, o tu druhou musíme usilovat společně, což bude ještě daleko obtížnější. Teď jen aby se s tím opravdu začalo bez otálení a ochablosti při pohledu na tu sysifovskou práci, která na nás čeká. Žádná viditelná ani neviditelná síla to za nás neudělá.
Pro RaVat/ceco Petr Kolář
Praha, 7. listopadu 2001
Proměna rozkladem - to už je méně jasné. Jak vypadá ten rozklad a co jej působí? První, co člověku napadne, je rozklad společnosti, rozpad obvyklých společenských vztahů. Každý jen pro sebe a své nejbližší - to všichni dobře známe. O společnost, o proslulé, staromódní veřejné blaho, se v rozpadlé společnosti nestará nikdo. K úplatkům do vlastní kapsy je odtud už jen krůček. Rozložené je i společenství věřících. Který s církví poctivě žijící farář neměl za komunizmu černou kasu? Jak poznamenal už Alexandr Solženicyn v knize Archipel Gulag, každý odbojář se v zemi, kde vládne mír, byť totalitní, dříve nebo později stane zlodějem. Návrat z této situace bývá nesnadný, i naši kněží se k řádnému a veřejnému vedení účtů vracejí liknavě, jakoby to byl komunistický vynález a ne součást normálního života.
Rozložený je tak v konečné instanci i systém hodnot a společenské morálky. Možnost návratu k obyčejným, slušným mezilidským vztahům vypadá jako utopie, a přitom je už zřejmé, že bez nich nebude řádně fungovat nic, ani proslulá neviditelná ruka trhu. Nezbude než se přesto pustit do této drobné, nokenečné práce - do výchovy nových generací a zároveň do budování společenských vazeb, tolik poničených dvěma totalitami. Jsou to dvě spojené, ale odlišné věci: Tu první může do značné míry dělat každý sám doma a kolem sebe, o tu druhou musíme usilovat společně, což bude ještě daleko obtížnější. Teď jen aby se s tím opravdu začalo bez otálení a ochablosti při pohledu na tu sysifovskou práci, která na nás čeká. Žádná viditelná ani neviditelná síla to za nás neudělá.
Pro RaVat/ceco Petr Kolář
Praha, 7. listopadu 2001
