Ten, kdo se nechá zaslepit pýchou, je přesvědčen,
že jedině on už dávno zvládl veškeré problémy,
se kterými musí zápasit druzí.
Tyto myšlenky však jsou pouhým projevem slepoty,
nevidím sám sebe realisticky.
Proti této slepotě bychom si měli opakovat slova
praotce Abraháma, který vyznává Bohu:
„Jsem prach a popel.“
Chce-li někdo svými myšlenkami brát nebe ztečí,
pak k tomu potřebuje slova, která mu pomohou
dotknout se onoho prachu země, z něhož je utvořen.
Jinak by se totiž při útoku na nebe
mohl zřítit na zem...
***
Jak se stavět proti myšlence pýchy,
která mě vychvaluje a vynáší do výšin,
jako bych byl zcela čistý
a nikdy už si nepřipustil nečistou myšlenku:
Gn 18,27: „Abrahám se ujal slova a řekl:
´Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu,
já, který jsem prach
a popel.´“
