Církev má vskutku zvláštní slovník, kterému už nikdo kromě nás nerozumí (ale i my mu rozumíme jen částečně). Proto jedním z hlavních úkolů dnešní doby je najít způsob, jak přetlumočit obsah víry do jazyka současného člověka. Pokud při tom zůstáváme uzavřeni v liturgické řeči, nikdo nám pochopitelně nerozumí.
 
Pojmy jako milost, spása, život věčný, hřích či peklo dnešním lidem nic neříkají. Co si pod nimi mají představit? Jsou pro ně nesrozumitelné.

Je třeba se vrátit ke kořenům a soustředit se na to podstatné, což je láska k Bohu a k bližnímu – z toho nemůžeme slevit. Za mých kněžských studií vyšla knížka Primát lásky, jejíž název přesně vystihuje to, co má motivovat a zdůvodňovat všechny naše kroky. Nesmíme se spokojit s tím, že je něco nařízeno z Vatikánu, a proto to konáme. Toto dnes nikoho nepřesvědčí. Musíme umět ukázat, že naše kroky (či postoje církve) jsou primárně motivovány láskou a v jejím světle mají své opodstatnění. Pak je třeba hledat se všemi lidmi dobré vůle společný základ, k němuž patří také Ježíšovo evangelium ve své ryzí podobě. Na jeho radostné zvěsti se můžeme shodnout nejen s křesťany. Někdy ovšem musíme nejdřív sami objevit, co je podstatné, na čem spočívá „všechen zákon i proroci“.

Zpracováno podle knihy: Karel Fořt v rozhovoru s Janem Paulasem,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z této knihy naleznete zde