Když se řekne osobní povolání, co se nám vybaví? Většinou si lidé představí, že „ten dělá to a ten zas tohle“, jak se zpívá v jedné písničce. Prostě každý děláme něco, takže každý máme nějaké povolání. Jiná představa se vynoří, když se slovo povolání vysloví v církvi:
Ten je kněz, ten je řeholník, takže oni mají povolání, zatímco tenhle je laik, takže žádné povolání nemá. To je ale velký omyl! Osobní povolání se týká každého člověka, ať věřícího nebo nevěřícího. Jde o jedinečný a naprosto neopakovatelný vztah Boha ke každému z nás. Bůh si nás totiž každého vyvolil ještě před založením světa. Na tento vztah pak člověk svým osobitým a jedinečným způsobem odpovídá.
Osobní povolání je vztah
mezi Bohem a člověkem
Osobní povolání je zcela konkrétní každodenní žitý vztah mezi Bohem a člověkem. Nejde tedy jen o prvotní moment, kdy člověk Boží volání zaslechne. Povolání trvá po celý život, každý jednotlivý den. Je proto potřeba naslouchat hlasu lásky svého Boha každý den a odpovídat na něj ve všech situacích svého života.
Boží povolání je
Boží láska k nám
Pro člověka je důležité žít v Božím volání stále, protože Bůh nás nikdy nepřestal volat a nepřestal k nám různě promlouvat. Postupně se učíme vnímat a odpovídat na Boží doteky, na jeho slovo. Hledáme jeho tvář i způsob, jakým chce on, abychom byli slovem Božím pro tento svět. Hledáme, jak chce on žít svou přítomnost v našem životě, jak se máme stát právě my darem Božím pro druhé.
Žití v Božím volání utváří naši nejhlubší podstatu, naši identitu. P. Cantalamessa to výstižně vyjádřil, když řekl, že člověk není člověkem jenom tím, že se narodí, protože se rodí i spousta jiných tvorů… Člověk je člověkem v hlubším slova smyslu právě tím, že je volán Bohem. Žít vědomě v Božím volání, ve vztahu s Kristem je proto podstatou našeho života. Jinak bychom totiž jen živořili a žili jako nějací živočichové. Od rána do večera bychom pobíhali, vydávali nějaké zvuky, občas něco snědli, pak si odpočinuli a zase běželi někam dál… Povolání je něco, co je z Boží strany stálé a trvalé, každodenní a věrné. Je to vlastně jeho osobní láska k nám, která netrpí žádnými výpadky.
Osobní povolání je vztah
mezi Bohem a člověkem
Osobní povolání je zcela konkrétní každodenní žitý vztah mezi Bohem a člověkem. Nejde tedy jen o prvotní moment, kdy člověk Boží volání zaslechne. Povolání trvá po celý život, každý jednotlivý den. Je proto potřeba naslouchat hlasu lásky svého Boha každý den a odpovídat na něj ve všech situacích svého života.
Boží povolání je
Boží láska k nám
Pro člověka je důležité žít v Božím volání stále, protože Bůh nás nikdy nepřestal volat a nepřestal k nám různě promlouvat. Postupně se učíme vnímat a odpovídat na Boží doteky, na jeho slovo. Hledáme jeho tvář i způsob, jakým chce on, abychom byli slovem Božím pro tento svět. Hledáme, jak chce on žít svou přítomnost v našem životě, jak se máme stát právě my darem Božím pro druhé.
Žití v Božím volání utváří naši nejhlubší podstatu, naši identitu. P. Cantalamessa to výstižně vyjádřil, když řekl, že člověk není člověkem jenom tím, že se narodí, protože se rodí i spousta jiných tvorů… Člověk je člověkem v hlubším slova smyslu právě tím, že je volán Bohem. Žít vědomě v Božím volání, ve vztahu s Kristem je proto podstatou našeho života. Jinak bychom totiž jen živořili a žili jako nějací živočichové. Od rána do večera bychom pobíhali, vydávali nějaké zvuky, občas něco snědli, pak si odpočinuli a zase běželi někam dál… Povolání je něco, co je z Boží strany stálé a trvalé, každodenní a věrné. Je to vlastně jeho osobní láska k nám, která netrpí žádnými výpadky.
-Zpracováno podle knížky Vojtěcha Kodeta „Hledám tvou tvář“,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Redakčně upraveno.
- Tento text si můžete stáhnout k vytištění ve formátu pdf.
- Další texty k tématu povolání naleznete zde
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Redakčně upraveno.
- Tento text si můžete stáhnout k vytištění ve formátu pdf.
- Další texty k tématu povolání naleznete zde
