Pamatování na smrt činí náš život intenzivním
Pamatovat na smrt, připomínat si vlastní smrtelnost a pomíjivost pozemského způsobu života patří od nejstarších dob ke křesťanské tradici. Když budeme pamatovat na smrt, můžeme žít tak, abychom se nikdy nemuseli konfrontovat s bolestným vědomím, že je příliš pozdě. Slova, která mohla být vyřčena, už vyslovena být nemohou, skutky, které mohly vztah naplnit, už vykonány být nemohou. Neznamená to, že toho nakonec nelze dosáhnout, ale jiným způsobem, leckdy za cenu velkého trápení.
Prosit o odpuštění můžeme kdykoli
Před pár lety za mnou přišel jeden asi pětaosmdesátiletý muž. Chtěl ode mne radu, protože už nedokázal dát žít s trápením, které ho sužovalo nějakých šedesát let. Za občanské války v Rusku zabil dívku, kterou miloval a která velmi milovala jeho. Chtěli se brát, ale jednou, když se střílelo, mu najednou přeběhla před puškou a on nemohl svůj výstřel odvrátit. Šedesát let nemohl dojít klidu. Nejen proto, že ukončil život, který byl nekonečně drahocenný pro něj samého, ale také proto, že to byl život v rozpuku, nekonečně drahocenný pro dívku, kterou miloval.
Řekl mi, že se modlil, prosil Pána o odpuštění, vyzpovídal se, činil pokání, dostal rozhřešení – dělal všechno, co napadlo jeho i ty, na něž se obracel – ale nikdy nenašel pokoj. Inspirován intenzivní, naléhavou sympatií a soucitem, jsem mu řekl: „Jste schopen se obracet na Krista, kterého jste nezavraždil, i na kněze, jimž jste neublížil. Proč vás nikdy nenapadlo obrátit se na dívku, kterou jste zabil?“ Překvapilo ho to. Což neodpouští Bůh? Není On jediný, kdo může lidem na zemi odpouštět hříchy? Samozřejmě to tak je. Vnukl jsem mu však myšlenku, že kdyby mu odpustila dívka, kterou zastřelil, kdyby se za něj přimlouvala, ani Bůh by její prosbu nemohl přehlédnout.
Po odpuštění přichází pokoj
Navrhl jsem mu, ať si večer po modlitbě sedne a řekne té dívce o šedesáti letech svého duševního utrpení, o chřadnoucím srdci, o bolesti, kterou prožil, ať ji poprosí o odpuštění a pak ať ji také poprosí, aby se za něj přimluvila. A kdyby mu odpustila, aby poprosila Pána, ať sešle do jeho srdce pokoj. Udělal to a pokoj přišel. Co zůstalo na zemi nedokončeno, může tedy být naplněno. Co se na zemi nepodařilo, může být později uzdraveno.
