Ježíš jednal nezvykle a podivně
Ježíš při poslední večeři myl svým učedníkům nohy. Myl jim je ne před jídlem, což byl běžný židovský zvyk očišťování, ale v průběhu jídla. Učedníci byli jistě překvapeni, když viděli Ježíše vstávat a svlékat si svrchní oděv uprostřed pesachové večeře, této mimořádně slavnostní příležitosti. Bezpochyby udiveně hleděli jeden na druhého a říkali si: „Co to dělá?“ Bylo to nesmírně podivné jednání!
Skrze tento intimní skutek Ježíš stvrdil osobní vztah ke každému z nich. Když si klekal, pohlížel jistě na každého z nich s něhou a láskou a oslovil ho jménem. Toto gesto je zároveň jeho pozdravem na rozloučenou. Ježíš ví, že následujícího dne bude vydán na smrt, a toto je naposledy, kdy se dotýká svých přátel. Bezpochyby bral nohy každého z nich do rukou nesmírně jemně a s velikou láskou, s veškerým ohněm lásky a pokory, které ho spojují s Otcem.
Tuto zranitelnost a citlivost nejspíš Ježíš projevil nejen proto, aby tak dal najevo lásku, ale také proto, aby předal společenství, které ho spojuje s Otcem – protože touží žít se svými učedníky.
I když mu učedníci ještě nerozumějí, a dokladem tohoto nepochopení je i Petrova snaha tuto službu odmítnout, nechávají si nakonec od Ježíše nohy umýt všichni. Každý z nich dovolí Ježíšově lásce, aby vytvořila společenství, jinými slovy aby se láska mohla předat a přijmout, aby byla sdílena.
Ježíš odložil „hodnost“ a společenský status
Když si Ježíš svlékl oděv, odložil s ním také cokoli, co souviselo s funkcemi a společenským statusem: jako Žid, ale současně učitel a prorok měl autoritu a moc. Zde se však představuje svým učedníkům jen jako člověk, přítel. Spíše než Pán a mistr je zde srdce toužící se setkat s jinými srdci, přítel toužící po společenství s přáteli, milující osoba usilující žít v srdci svých přátel.
Ježíš trvá na tom, aby si učedníci navzájem myli nohy. Zve své přátele, aby i oni odložili oděv, který jim dává zvláštní status, aby se zbavili masky, skrývající jejich skutečné já, a aby se druhým lidem představili pokorně, zranitelní a ve vší své bídě. Stát se pokorným a malým znamená mít milující srdce, očištěné od strachu i lidského bezpečí, připravené milovat až do krajnosti, aby druhým předalo život.
Respekt k druhým lidem
Ježíš nám všem tímto skutkem dává příklad, který máme následovat. Důvod je bezpochyby ten, že si Ježíš přeje, abychom si provždy osvojili vnitřní postoj pokory a služby. Zároveň ale potvrzuje, jak je důležité, abychom si navzájem myli nohy. Tento skutek pokory znázorňuje velice konkrétní způsob, jak vyjádřit svou lásku a respekt ke druhým lidem.
