Kněz, kterého zastřelila sicilská mafie - Padre Giuseppe Puglisi

15. září 1993 byl sicilskou mafií zavražděn kněz Giuseppe Puglisi. Padre Giuseppe Puglisi se pokusil se o nemožné – zachránit děti ulice, které rostou pro mafii. Není divu, že se brzy – po necelých třech letech – stal otec Puglisi mafii nepohodlným. Mafie totiž staví na tom, že do zločinů zapojuje pro sebe najaté děti, které se tak stávají příští mafiánskou generací. Kněz Giuseppe Puglisi byl zavražděn 15. září 1993, na své narozeniny. Zemřel zcela sám. Blahořečen byl 25. května 2013 byl papežem Františkem.

Papež František při návštěvě Sicílie 15.9.2018 uctil 25. výročí smrti dona Pina Puglisiho, zavražděného mafií.

Mafie zastrašovala církev

Vražda dona Puglisiho byla součástí zastrašovacích akcí, jimiž se sicilská mafie Cosa Nostra mstila za důrazné odsouzení mafie z úst papeže Jana Pavla II., v květnu 1993 při návštěvě Sicílie v Agrigentu.

Puglisi kázal proti mafii a fascinoval mládež

„Puglisi nebyl výlučně protimafiózním knězem. Byl proti mafii přirozeně, protože ve svém kněžství následoval výlučně evangelium. Byl tedy samozřejmě proti mafii. Nikoliv však politicky, nýbrž z antropologického a existenciálního hlediska,“ vysvětluje autor poslední monografie o tomto sicilském knězi Fulvio Scaglione.

Psalo se 15. září 1993. Právě den jeho 56. narozenin si vybrali bratři Graviano, mafiánští předáci čtvrti Brancaccio, kde se don Puglisi narodil a kde také působil jako kněz, pro provedení vraždy. Jeden z jejích vykonavatelů  později řekl pro časopis Famiglia Cristiana, že důvodem k vraždě bylo přesvědčení, že Centrum Padre nostro (Otče náš), vybudované tímto knězem, mělo krýt infiltrované policisty. Což se však nepotvrdilo. Hlavním důvodem nicméně – podle tohoto profesionálního zabijáka, který má na svědomí 46 životů – byla jeho kázání proti mafii a fascinace, jakou vzbuzoval zejména u mladých lidí.

Mládež v mafiánech spatřovala idoly

Don Puglisi pocházel ze skromných poměrů, jeho otec byl švec a matka švadlena. Po vysvěcení na kněze v roce 1960 se začal věnovat pastoraci v různých palermských čtvrtích. Farářem od sv. Kajetána ve své rodné čtvrti Brancaccio byl jmenován na podzim roku 1990. Právě tehdy se začal ve své práci soustředit na změnu mentality mladých lidí, kteří v mafiánech spatřovali idoly, a zachraňovat děti ulice, z nichž mafie rekrutovala své adepty. Neváhal však ani oslovovat mafiány přímo, v homiliích nebo na prostranství před kostelem. To se mu stalo osudným. Vrah dona Puglisiho si ve své výpovědi po zatčení vzpomněl na letmý úsměv a tiché „to jsem čekal“. 

Dekret o mučednické smrti dona Pina Puglisiho potvrdil 28. června 2012 papež Benedikt XVI. a slavnostní blahořečení proběhlo 25. května 2013. Nedlouho předtím byly ostatky zavražděného kněze přeneseny do jedné z bočnch kaplí palermské katedrály, kde spočívají dosud. Svůj definitivní odpočinek by však měly nalézt v kostele budovaném na pozemcích zabavených mafii ve čtvrti Brancaccio.

Lid omezovaný démonickou silou mafie

Místní biskup Rosario Gisana ve svém uvítání papeže Františka připomněl, že Kristus si přeje církev věrohodnou ve svých gestech, slovech činech a v obraně nejbslabších. Je to o to naléhavější – pokračoval biskup, že naším úkolem je posilovat náš lid, který se cítí rezignovaný, ubitý a zevnitř je omezován démonickou silou mafie.

Papež: Mafiáni, obraťte se k pravému Bohu, k Ježíši Kristu

Hlavní událostí sicilské cesty papeže Františka byla pocta památce bl. Pina Puglisiho. František ve svém kázání vyslovil důrazné napomenutí a výzvu na adresu mafie:

„Přestaňte myslet na sebe a své peníze, obraťte se k pravému Bohu, k Ježíši Kristu“.

 „Není možné věřit v Boha být mafián. Kdo je mafián, nežije jako křesťan, protože se svým životem rouhá jménu Boha, která je láska. Potřebujeme dnes muže a ženy lásky, nikoli muže a ženy cti; služby – a nikoli útlaku. Potřebujeme kráčet společně, nikoli usilovat o moc.“

 „Jestliže mafiózní litanie zní: „Ty nevíš, kdo jsem já“, křesťanská říká: „Já tě potřebuji“. Jestliže mafiózní vyhrožování zní: „To si vypiješ“, křesťanská modlitba říká: „Pane, pomoz mi milovat“. Proto říkám mafiánům: změňte se, bratři a sestry! Přestaňte myslet sami na sebe a na své peníze. Víš přece, víte to, že „rubáš nemá kapsy“. Nic si s sebou nevezmete. Obraťte se k pravému Bohu Ježíše Krista, drazí bratři a sestry! A já vám říkám, mafiáni: pokud to neuděláte, váš život bude ztracen a bude to ta nejhorší ze všech proher.“

Otec Pino žil svůj život jako chudý mezi chudými. Nežil proto, aby byl vidět, nežil ani z apelů proti mafii a nespokojoval se ani se snahou v ničem se nespléct – nýbrž rozséval dobro. Proti úpadkové logice bůžka peněž stavěl don Pino krásu Boha lásky. Jeho život byl vítězný, jak ztrvrdil i svým úsměvem ve chvíli smrti:

„Před 25 lety, když umíral v den svých narozenin, korunoval své vítězství úsměvem –  a jeho úsměv nedal v noci spát jeho vrahovi, který později řekl: „v jeho úsměvu bylo jakési světlo“. Otec Pino byl bezmocný, avšak jeho úsměv předával Boží sílu. Nebyla to oslepující záře, ale vlídné světlo, které se šíří v nitru a rozsvěcuje srdce.“

Potřebujeme mnoho kněží, jako byl don Pino. Kněze úsměvu, který nebere věci na lehkou váhu, ale prozrazuje, že jejich jediným bohatstvím je Boží radost. Don Pino věděl, že riskuje, ale věděl především, že skutečným nebezpečním v životě je neriskovat, živořit v pohodlnosti, průměrnosti a kompromisech:

„Kéž nás Bůh osvobodí od nizkého života, spokojujícího se s polopravdami. Polopravdy nemohou nasytit srdce, nemohou činit dobro. Kéž nás Bůh osvobodí z malosti života, který se točí kolem „prkotin“. Kéž nás osvobodí od představy, že vše je dobré, když je dobře mě a ostatní ať si poradí. Kéž nás osvobodí od toho, abychom se považovali za spravedlivé, když neděláme nic proti nespravedlnosti. Kdo nedělá nic proto, aby se neděla nespravedlnost, není spravedlivým mužem či ženou. Kéž nás osvobodí od představy, že jsme dobří jen proto, že neděláme nic zlého. Jak říkal jeden světec: „Je dobré nečinit nic zlého. Ale je zlé nečinit nic dobrého“ (S. Alberto Hurtado). Pane, dej nám přání činit dobro, hledat pravdu a nenávidět lež, volit si oběť a ne lenost; lásku, a ne nenávist; odpuštění a ne pomstu.“

Vítězný život není ten, který se jako takový jeví očím světa, protože zdánlivě uspokojuje všechny potřeby, nýbrž ten, který ukazuje Ježíš. Jedině láska totiž přináší vnitřní osvobození a dává pokoj a radost. „Pravá moc je služba a nejsilnější hlas není ten, který nejvíc křičí, nýbrž modlitba. A největší úspěch není vlastní sláva, nýbrž svědectví,“