Jak se přibližujeme k Evropské unii, upravuje se naše zákonodárství. Důležitým krokem bylo přijetí zákona o dobrovolné službě (platného od 1.1.2003). K rychlosti, s jakou byl přijatý, přispěl i fakt, že rok 2001 byl OSN vyhlášen Rokem dobrovolníků. Tímto zákonem se stát zavazuje těm, kteří získají statut dobrovolníka, platit zdravotní pojištění. Pro přijímající organizaci zbývá tedy uhradit stravu, ubytování a malé kapesné.
Ve světě jsou známy různé druhy dobrovolné služby a využívají je nejrůznější mládežnické a charitativní instituce. V Evropské unii patří volontariát k běžným nabídkám a je umožněno vykonávat jej i v jiném státě, než ze kterého mladý dobrovolník pochází. I mnoho zahraničních církevních organizací a řádů s dobrovolnou službou mládeže počítá. Například kolik mediků ze západní Evropy využívá této příležitosti a odchází sloužit do misijních nemocnic.
V naší republice zatím nebyla vytvořena možnost rozvinout tuto formu občanské angažovanosti. Jen tu a tam začínaly v minulých letech drobné pokusy. Proto zákon o dobrovolné službě přináší důležitou novinku a dovoluje plně do široka využít schopností mladých lidí. Jeho důležitost je dána nejen tím, že za několik let již nebude existovat civilní služba, ale především tím, že dobrovolná služba nabízí mladým lidem nesmírně důležitou zkušenost nezištné služby druhým lidem, a stává se tak příležitostí k jejich duchovnímu a lidskému růstu.
A pak je tu ještě jedna důležitá věc - mladí lidé se svou novou mentalitou. V něčem jsou stále stejní, ale v mnohém se s nezadržitelnou rychlostí mění. Můžeme jim leccos vyčítat, můžeme se na ně zlobit. Nemůžeme ale přehlédnout jejich citlivost na bolest a slabost druhých. Stojíme před paradoxem. Doma spíše liknaví, neangažovaní a stále migrující mladí lidé jsou jinde plní nadšení a aktivity. Dnešní mladí mají totiž chuť něco dělat. Mají potřebu se zapojovat. Jsou ale nestálí, a tak se angažují spíše krátkodobě a v činnostech s jasným cílem. K tomu ovšem potřebují vytvořit prostor a mít dobrého průvodce.
Naše církev potřebuje mladé lidi a jejich energii. Papež to často připomíná na světových setkáních mládeže. Konečně i v Hradci Králové kladl na srdce mladým lidem, aby milovali církev a pracovali pro ni.
Víme ale velice dobře, že mladí lidé mnohdy nenacházejí ani vhodný prostor, ani dobrého doprovázejícího. A pak, často po nich žádáme věci, které nemají konce, protože se musí dělat dnes, zítra, celé roky. Na to ale mladí většinou moc neslyší. Stojíme tedy před otázkou, která nás nemůže nechat spát. Jak využít velký potenciál mladých lidí pro dobro Božího království? Jak mladým zcela konkrétně ukázat, že o ně a jejich pohledy, aktivitu a energii má církev zájem?
To jsou vážné otázky. Jednou odpovědí je jistě zavedení dobrovolné služby – volontariátu – i v naší církvi: jeden rok angažovanosti mladých lidí v malých skupinkách v různých farnostech. Chlapec či děvče, kteří se chtějí zapojit, se na tuto službu připravují rok dopředu. Příprava je zakončena měsíčním soustředěním. Pak jsou rozděleni do skupinek a posláni do farností. Kněží, kteří mladé dobrovolníky přijímají do svých farností, se také na tento svůj nový úkol připravují.
A co mladí dobrovolníci během roku své služby dělají? Především mají za úkol připravovat mimoškolní nabídky pro děti a mládež. Tak věnují svou energii předávání víry. Protože žijí v malých komunitách, fara se více proměňuje v domov a její stěny mohou více dýchat atmosférou Boží rodiny.
Samotným mladým lidem dobrovolná služba kromě jiného nabízí i dva roky hluboké formace. A pak, což je velmi důležité, biskupové a celé společenství církve takto mladým lidem ukazují, že je opravdu potřebují a že s nimi počítají. Proto jsou mladí lidé vysíláni do farností zvláštní slavností, které předsedá sám biskup.
Konečně můžeme říci, že máme již mnohé zkušenosti i s podobnými druhy dobrovolné služby. Celá léta na podobném principu fungují týmy na diecézních centrech života mládeže a běžně se s pomocí volontérů počítá u salesiánů.
V tomto konkrétním projektu diecézní dobrovolné služby jde na prvním místě o podporu farních společenství, o děti a mladé lidi.
Sekce pro mládež ČBK celý tento nový projekt moderuje. Dá se očekávat, že v budoucnosti půjde o jednu z důležitých iniciativ církve. Radostné na tomto projektu je, že se na něj naše církev již delší dobu připravuje a že tedy nový zákon umožní doširoka rozvinout to, co máme již vyzkoušeno a připraveno.
***
Se svolením převzato z: webu české sekce Vatikánského rozhlasu
(Vysíláno 8.12.2002)
V naší republice zatím nebyla vytvořena možnost rozvinout tuto formu občanské angažovanosti. Jen tu a tam začínaly v minulých letech drobné pokusy. Proto zákon o dobrovolné službě přináší důležitou novinku a dovoluje plně do široka využít schopností mladých lidí. Jeho důležitost je dána nejen tím, že za několik let již nebude existovat civilní služba, ale především tím, že dobrovolná služba nabízí mladým lidem nesmírně důležitou zkušenost nezištné služby druhým lidem, a stává se tak příležitostí k jejich duchovnímu a lidskému růstu.
A pak je tu ještě jedna důležitá věc - mladí lidé se svou novou mentalitou. V něčem jsou stále stejní, ale v mnohém se s nezadržitelnou rychlostí mění. Můžeme jim leccos vyčítat, můžeme se na ně zlobit. Nemůžeme ale přehlédnout jejich citlivost na bolest a slabost druhých. Stojíme před paradoxem. Doma spíše liknaví, neangažovaní a stále migrující mladí lidé jsou jinde plní nadšení a aktivity. Dnešní mladí mají totiž chuť něco dělat. Mají potřebu se zapojovat. Jsou ale nestálí, a tak se angažují spíše krátkodobě a v činnostech s jasným cílem. K tomu ovšem potřebují vytvořit prostor a mít dobrého průvodce.
Naše církev potřebuje mladé lidi a jejich energii. Papež to často připomíná na světových setkáních mládeže. Konečně i v Hradci Králové kladl na srdce mladým lidem, aby milovali církev a pracovali pro ni.
Víme ale velice dobře, že mladí lidé mnohdy nenacházejí ani vhodný prostor, ani dobrého doprovázejícího. A pak, často po nich žádáme věci, které nemají konce, protože se musí dělat dnes, zítra, celé roky. Na to ale mladí většinou moc neslyší. Stojíme tedy před otázkou, která nás nemůže nechat spát. Jak využít velký potenciál mladých lidí pro dobro Božího království? Jak mladým zcela konkrétně ukázat, že o ně a jejich pohledy, aktivitu a energii má církev zájem?
To jsou vážné otázky. Jednou odpovědí je jistě zavedení dobrovolné služby – volontariátu – i v naší církvi: jeden rok angažovanosti mladých lidí v malých skupinkách v různých farnostech. Chlapec či děvče, kteří se chtějí zapojit, se na tuto službu připravují rok dopředu. Příprava je zakončena měsíčním soustředěním. Pak jsou rozděleni do skupinek a posláni do farností. Kněží, kteří mladé dobrovolníky přijímají do svých farností, se také na tento svůj nový úkol připravují.
A co mladí dobrovolníci během roku své služby dělají? Především mají za úkol připravovat mimoškolní nabídky pro děti a mládež. Tak věnují svou energii předávání víry. Protože žijí v malých komunitách, fara se více proměňuje v domov a její stěny mohou více dýchat atmosférou Boží rodiny.
Samotným mladým lidem dobrovolná služba kromě jiného nabízí i dva roky hluboké formace. A pak, což je velmi důležité, biskupové a celé společenství církve takto mladým lidem ukazují, že je opravdu potřebují a že s nimi počítají. Proto jsou mladí lidé vysíláni do farností zvláštní slavností, které předsedá sám biskup.
Konečně můžeme říci, že máme již mnohé zkušenosti i s podobnými druhy dobrovolné služby. Celá léta na podobném principu fungují týmy na diecézních centrech života mládeže a běžně se s pomocí volontérů počítá u salesiánů.
V tomto konkrétním projektu diecézní dobrovolné služby jde na prvním místě o podporu farních společenství, o děti a mladé lidi.
Sekce pro mládež ČBK celý tento nový projekt moderuje. Dá se očekávat, že v budoucnosti půjde o jednu z důležitých iniciativ církve. Radostné na tomto projektu je, že se na něj naše církev již delší dobu připravuje a že tedy nový zákon umožní doširoka rozvinout to, co máme již vyzkoušeno a připraveno.
***
Se svolením převzato z: webu české sekce Vatikánského rozhlasu
(Vysíláno 8.12.2002)
