Našel jsem cestu k Ježíšovu jménu
Rozhodnutí pro Ježíše Krista se před mnohými lety stalo základem mého života. Později jsem prošel mnoha krizemi, ale stále přicházela období, ve kterých mne Boží milost posilovala. Můj vztah k Ježíši Kristu se v různých etapách vyvíjel a stále více zjednodušoval. Tak jsem přes dlouhý a intenzivní kontakt s Písmem svatým našel cestu k Ježíšovu jménu. Je v něm obsaženo celé křesťanské tajemství. Toto jméno je nám dáno nejen pro nějaké dny, nejen na určitý čas, nýbrž na celý život. Je nevyčerpatelným bohatstvím.
Doporučuji opakovat jméno Ježíš
Jméno Ježíše Krista zastupuje Jeho osobu. Skrze Jeho jméno se spojujeme se samotným Kristem. Kdo jeho jméno s úctou opakuje, bude jím samým naplněn. Jméno je jako oční kontakt Petra, když kráčel po moři k Ježíšovi. Proto doporučuji opakovat jméno Ježíše Krista tak dlouho, až sestoupí do našich srdcí a zůstane nepřetržitě přítomen.
Vyslovování Jména Ježíš nás vede k Ježíši Kristu. Přijdou chvíle, v nichž nám věnuje útěchu a posilu na cestě. Při neustálém opakování Jména přijdou však i chvíle, v nichž nebudeme zakoušet ani vznešené pocity, ani zřetelnou sílu. Jsou to časy pouště, které nemají nic společného s rutinním nebo mechanickým opakováním Jména. Spíš tím označuji stav, který zvláštním způsobem chce prohloubit spojení s Ježíšem. V tomto očistném stavu sice dochází ke vnímání, avšak opakování Jména může být pusté a prázdné. Jsme vedeni do hloubky, roste nezávislost na pocitech a temná vrstva je prolomena. Pokud opakujeme Jméno i v těchto chvílích s vytrvalostí, v naslouchání a odevzdanosti, potom Ježíš Kristus se nás zmocňuje a proniká naším celým životem. Tím, že se stáváme nástroji v Jeho rukou, stále více nás proměňuje v sebe samého. Staneme se Kristem na zemi. Latinsky se mluví o „alter Christus“, což znamená „druhý Kristus“, „celý Kristus“.
Doporučuji opakování Jména slovy „Ježíši“ při výdechu a „Kriste“ při nádechu. Není to žádná prosba, je to pouhý oční kontakt, ve kterém Ho oslovujeme Jeho jménem.
JHS
Zakončím jednou legendou. Legendy obvykle doplňují historickou pravdu o vyprávění, které má zdůraznit smysl toho, co se stalo. Vyjadřují v symbolech to, co nelze vyjádřit slovy.
Ignác z Antiochie byl ve druhém století odsouzen, aby byl v Římě předhozen divé zvěři. V dodnes zachovaném listu prosí římské křesťany, aby nepodnikali nic na jeho záchranu. Chtěl být pro Krista rozdrcen zuby šelem. Tak se stalo. Zemřel roztrhán divokou zvěří. To je historické jádro. Legenda, která se k němu váže, vypráví, že římský voják, který ho vedl na popravu a viděl, s jakou odvahou umíral, po jeho smrti otevřel jeho tělo, aby viděl, co bylo jeho tajemstvím. Nalezl na jeho srdci zlatým písmem napsaná tři písmena: IHS. Jsou to písmena Ježíšova jména: Jesus Hominum Salvator – Ježíš spasitel lidí. Pravda této legendy je veliká:
Kdo nosí ve svém srdci Ježíše Krista,
žije silou, která ovládala Ignáce z Antiochie.
