Duchovní doprovázení není terapií, zpovědí, ani poradenstvím

Kde v mém životě působí Bůh? To pomáhá rozpoznat duchovní doprovázení,
které m.j. znamená naslouchat - pomalu, tiše i hloupě.

Duchovní doprovázení není terapií, poradenstvím, ani zpovědí…

Jako duchovní rádce sloužím již více než dvacet let. Je to jedna z mých největších radostí.

Duchovní vedení pomáhá lidem všímat si toho, kde Bůh v jejich modlitbě a v jejich každodenním životě působí. Přestože se duchovní vedení může překrývat s řadou dalších záležitostí a oblastí, není ani psychoterapií (která se zaměřuje především na psychologické základy problémů dotyčného člověka), ani pastoračním poradenstvím (které se věnuje především řešení problémů v pastoraci), ani zpovědí (která se zaměřuje na hřích a odpuštění). Duchovní rádci jsou speciálně vyškoleni na to, aby v člověku rozvíjeli schopnost rozpoznávat Boží působení. To znamená, že mu pomáhají s modlitbou.

Jaká témata se při duchovním vedení objevují? Cokoli významného, co se objeví v modlitbě, okamžiky ve vašem každodenním životě, kdy se vám Bůh zdál být blízko, a frustrace z toho, že se vám může zdát, že tu Bůh není.

Být dobrým duchovním rádcem vyžaduje průpravu

Být dobrým duchovním rádcem vyžaduje formální průpravu, která zahrnuje to, aby se dotyčný naučil dobře naslouchat a všímat si, kde ten druhý může Boží působení přehlížet. Nestačí se jen modlit. Svatá Terezie z Ávily, karmelitánka, která žila v 16. století, se proslavila výrokem, že kdyby si měla vybrat duchovního rádce mezi někým moudrým a někým svatým, vybrala by si člověka moudrého. Optimální by bylo, kdybyste měli oba!

První člověk se na mě s prosbou o duchovní vedení obrátil v době, kdy jsem byl jezuitou teprve dva roky. Po noviciátu jsem studoval filozofii na Loyola University v Chicagu. Jeden student bakalářského studijního programu se mě při Úvodu do filozofie, který jsem vedl, zeptal, zda by se za mnou mohl zastavit kvůli duchovnímu vedení. Zeptal jsem se svého vlastního duchovního rádce, zda jsem připraven. „Na duchovní vedení jsi připraven, když tě lidé o duchovní vedení začnou žádat,“ vysvětlil mi. Bylo to dojemné, když jsem slyšel a viděl, jak Bůh působí v životě tohoto mladého muže. Duchovní vedení mi také ukázalo, co tkví ve sdílených zkušenostech. Moje víra rostla tím více, čím více jsem viděl, jak Bůh působí v životě někoho jiného. Je to duchovní vzpruha, když vidíte Boží působení v životě druhých lidí, zvláště ve chvílích, kdy se vy sami cítíte vyprahlí. Je to jako pochybovat o větru a pak vidět, jak se prohání po louce vysokou trávou. A vy si řeknete: „Aha, takhle to je!“

Naslouchat - pomalu, tiše a hloupě

Během své formace pro duchovní doprovázení jsem se učil technikám duchovního vedení, z nichž většina spočívá v tom, že dokážete dobře naslouchat. „Pomalu, tiše a hloupě,“ říká jedna poučka. Nespěchejte, nebojte se ticha a nepředpokládejte, že víte, co si druhý člověk myslí, ale zeptejte se.

Při duchovním doprovázení  je málokdy nuda. Jeden z našich lektorů nám říkal: „Pokud se při duchovním vedení nudíte, pravděpodobně to znamená, že druhý člověk nemluví o Bohu. Může mluvit o problémech v práci, potížích doma nebo zdravotních problémech, ale přesto nemluví o Bohu. Protože Duch Svatý není nikdy nudný!“