Podstata evangelizace závisí na radosti
Podstata evangelizace závisí na radosti. Křesťanské poselství, jak slyšíme v andělových slovech pastýřům, je totiž hlásáním "velké radosti" (Lk 2,10).
A důvod radosti? Je to snad kvůli tomu, že je to dobrá zpráva, nebo překvapení, či dobrá událost? Jde o mnohem víc – o osobu: Ježíše! Ježíš je radost. On je Bůh, který se stal člověkem a přišel k nám! Otázka tedy nemůže znít, zda zvěstovat, ale jak zvěstovat. A toto "jak" znamená s radostí. Buď budeme Ježíše hlásat s radostí, nebo ho nebudeme hlásat vůbec, protože žádný jiný způsob hlásání není schopen zprostředkovat pravou Ježíšovu realitu.
Uražený a nevrlý křesťan je nedůvěryhodný
Proto je nedůvěryhodný nespokojený křesťan, smutný křesťan, nešťastný křesťan, nebo ještě hůře, uražený a nevrlý křesťan. Bude sice možná mluvit o Ježíši, ale nikdo mu neuvěří! Jeden člověk mi jednou řekl, když mluvil o těchto křesťanech: "Vždyť jsou to křesťané s rybí tváří!", to znamená, že nic nevyjadřují. Ale radost je podstatná. Podstatné je pozorovat i své pocity.
Evangelizace působí bezděčně, protože vychází z plnosti, ne z nátlaku. Evangelium ale není ideologie: evangelium je zvěstování, zvěstování radosti. Ideologie jsou chladné, všechny. Evangelium je hřejivé svou radostí. Ideologie se neumějí usmívat, evangelium je však úsměv, vyvolává úsměv, protože se dotýká vaší duše radostnou zvěstí.
Učedníci z Emauz z radosti nedokázali uvěřit
Ježíšovo narození v dějinách i v životě je důvodem k radosti: vzpomeňte si, co se stalo učedníkům z Emauz, kteří z radosti nedokázali uvěřit. A stejně i všichni učedníci dohromady, když Ježíš přišel do večeřadla, nemohli radostí uvěřit. Setkání s Ježíšem vám vždy přináší radost, a pokud se vám to nestane, není to pravé setkání s Ježíšem.
Někdy žijeme víru s pocitem rezignace
Ježíš ví, že první, kdo mají být evangelizováni, jsou učedníci. První, kdo mají být evangelizováni, jsme my všichni křesťané. A to je důležité.
Ponořeni do dnešního rychlého a zmateného prostředí se totiž i my můžeme ocitnout v situaci, kdy žijeme víru s nenápadným pocitem rezignace a jsme přesvědčeni, že evangelium už není slyšet a že už nestojí za námahu ho hlásat. Možná nás dokonce láká myšlenka nechat "ostatní" jít vlastní cestou. Místo toho je právě teď čas vrátit se k evangeliu a objevit, že Kristus "je stále mladý a je stále zdrojem novosti" (Evangelii gaudium, 11).
Lidstvo čeká na slovo naděje
A tak se člověk, stejně jako ti dva z Emauz, vrací do každodenního života s elánem člověka, který našel poklad: byli radostní, ti dva, protože našli Ježíše a on změnil jejich život. A člověk zjišťuje, že lidstvo oplývá bratry a sestrami, kteří čekají na slovo naděje. Na evangelium čekají lidé i dnes: dnešní člověk je stejný jako člověk ve všech dobách. A potřebuje Ježíše. To je příznivá chvíle pro hlásání Ježíše.
Radost z evangelia naplňuje srdce a život
Proto bych chtěl všem znovu říci: Radost z evangelia naplňuje srdce a celý život těch, kdo se setkávají s Ježíšem. Ti, kdo se jím nechají zachránit, jsou osvobozeni od hříchu, od smutku, od vnitřní prázdnoty, od izolace. S Ježíšem Kristem se vždy rodí a znovuzrodí radost. Nezapomínejme na to. A pokud někdo z nás tuto radost nevnímá, ptejme se sami sebe, zda jsme Ježíše našli. Vnitřní radost. Evangelium jde vždy cestou radosti, je to velké hlásání. Vyzývám každého křesťana, ať je kdekoli, aby dnes obnovil své osobní setkání s Ježíšem Kristem.
Každý z nás ať si dnes udělá chvilku času a zamyslí se:
"Ježíši, ty jsi v mém nitru: chci se s tebou setkávat každý den.
Jsi Osoba, ne idea; jsi společník na cestě, ne program.
Jsi Láska, která řeší tolik problémů.
Ty jsi počátek evangelizace.
Ty, Ježíši, jsi zdrojem radosti". Amen.
