Aneb Vono to (český) baroko je hezký pro voko...
Po skončení adventní bohoslužby ve francouzštině na mne u dveří kostela čekala známá rodinka Belgičanů s dotazem, který mě nejdříve překvapil.
„Co to je", zeptala se paní a prstem ukazovala na jedno místo kostelní vývěsky. Byla tam pozvánka na večer, nazvaný České vánoce a právě této pozvánky se zřejmě týkala její otázka.
„Jste zváni na večer českých vánoc“, snažil jsem se o doslovný překlad do francouzštiny.
Po skončení adventní bohoslužby ve francouzštině na mne u dveří kostela čekala známá rodinka Belgičanů s dotazem, který mě nejdříve překvapil.
„Co to je", zeptala se paní a prstem ukazovala na jedno místo kostelní vývěsky. Byla tam pozvánka na večer, nazvaný České vánoce a právě této pozvánky se zřejmě týkala její otázka.
„Jste zváni na večer českých vánoc“, snažil jsem se o doslovný překlad do francouzštiny.
„Tak vidíš, že mám pravdu a že moje čeština je už dostačující na porozumění takovému textu“, obrátila se na manžela a děti paní. „Říkala jsem ti, že to je Noël tchèque.
„Noël tchèque, tšeské vanotsé“, opakoval mechanicky a se zamyšleným výrazem ve tváři. „To vy slavíte nějaké jiné vánoce než ostatní evropští katolíci“ – obrátil se s otázkou na mne.
Začal jsem mu vysvětlovat naše vánoční zvyky s koledami, stromečkem a kapry na ulicích. Chvíli na mě se zájmem hleděl, a potom mě přerušil:
„Ale to je přece jen vánoční folklór a vánoce jsou snad něco víc? Ty jsou buď křesťanské nebo nějaké jiné – ty by ale potom snad nebylo třeba ohlašovat v kostelní vývěsce!?“
Cestou domů jsem nad jeho námitkou začal teprve pořádně přemýšlet a málem jsem přitom zapomněl vystoupit na Karlově náměstí. Musel jsem mu v duchu dát aspoň zčásti za pravdu. Je pravda, že jsem nikdy nikde nic neslyšel o belgických vánocích nebo o francouzské církvi. To asi jen my máme české vánoce a Československou církev.
Mám rád české baroko a vánoce jsou okamžikem jeho triumfu. Ale asi bychom měli přece jen být opatrnější v označování českého barokního folklóru termínem, který označuje příchod slíbeného Mesiáše a nějak to rozlišit, oddělit. Nebo snad lze doopravdy káď s kapry na Náměstí republiky pod velkým ozdobeným stromem, kam z obchodního domu doléhá ryčící koleda, označit termínem vánoce?
Češti katolíci jsou asi málo nároční a opatrní, bezmála sami snad začínají věřit, kapr + koledy + vysoký smrk s girlandami = vánoce v křesťanském slova smyslu. To ovšem není, nemůže být pravda. Vánoce jsou jen jedny, křesťanské a je to oslava příchodu Syna Božího mezi nás. Důraz je přitom na osobě, jejíž příchod slavíme, a nikoliv na výrazu „oslava“. Jde přece o Krista a ne o baroko.
Pro RaVat/ceco Petr Kolář SJ
Praha, 20. prosince 2001
„Noël tchèque, tšeské vanotsé“, opakoval mechanicky a se zamyšleným výrazem ve tváři. „To vy slavíte nějaké jiné vánoce než ostatní evropští katolíci“ – obrátil se s otázkou na mne.
Začal jsem mu vysvětlovat naše vánoční zvyky s koledami, stromečkem a kapry na ulicích. Chvíli na mě se zájmem hleděl, a potom mě přerušil:
„Ale to je přece jen vánoční folklór a vánoce jsou snad něco víc? Ty jsou buď křesťanské nebo nějaké jiné – ty by ale potom snad nebylo třeba ohlašovat v kostelní vývěsce!?“
Cestou domů jsem nad jeho námitkou začal teprve pořádně přemýšlet a málem jsem přitom zapomněl vystoupit na Karlově náměstí. Musel jsem mu v duchu dát aspoň zčásti za pravdu. Je pravda, že jsem nikdy nikde nic neslyšel o belgických vánocích nebo o francouzské církvi. To asi jen my máme české vánoce a Československou církev.
Mám rád české baroko a vánoce jsou okamžikem jeho triumfu. Ale asi bychom měli přece jen být opatrnější v označování českého barokního folklóru termínem, který označuje příchod slíbeného Mesiáše a nějak to rozlišit, oddělit. Nebo snad lze doopravdy káď s kapry na Náměstí republiky pod velkým ozdobeným stromem, kam z obchodního domu doléhá ryčící koleda, označit termínem vánoce?
Češti katolíci jsou asi málo nároční a opatrní, bezmála sami snad začínají věřit, kapr + koledy + vysoký smrk s girlandami = vánoce v křesťanském slova smyslu. To ovšem není, nemůže být pravda. Vánoce jsou jen jedny, křesťanské a je to oslava příchodu Syna Božího mezi nás. Důraz je přitom na osobě, jejíž příchod slavíme, a nikoliv na výrazu „oslava“. Jde přece o Krista a ne o baroko.
Pro RaVat/ceco Petr Kolář SJ
Praha, 20. prosince 2001
