Službu trvalých jáhnů obnovil 2. Vatikánský sněm před necelými čtyřiceti lety a ve Francii se s jejím zaváděním začalo prakticky ihned. Od té doby tam nasbírali mnoho zkušeností a dnes pracuje ve francouzské katolické církvi víc než tisíc trvalých jáhnů. U nás se pochopitelně mohlo oficiálně začít až v devadesátých letech. Ale v průběhu pořadu se divák dověděl, že už předtím docházelo k tajným svěcením jáhnů například v tehdejším východním Německu dnešním kolínským arcibiskupem, kardinálem Joachimem Meissnerem. Dnes je příprava jáhnů i u nás v plném proudu, jen zkušeností s jejich působením máme zatím málo a výpovědi francouzských jáhnů byly proto velmi inspirující. Naši ještě ne přiliš početní jáhni jsou ve srovnání s francouzskými prozatím ještě příliš zaměření na liturgii a vůbec vnitrocírkevní činnost. Svým okolím, kněžským i laickým, jsou spontánně považováni za zvláštní, nový druh kleriků. Tak tomu bylo z počátku i ve Francii, dnešní trvalí jáhni tam ale plní zcela specifické funkce, což nejlépe ilustrovaly ukázky za života čtyř z nich: Černého policisty, instruktora velkého učňovského učiliště, profesora pařížské konzervatoře a vedoucího kardiologie v jedné pařížské nemocnici. Vtipné a příznačné bylo, když jeden z nich vyprávěl, jak jej zamrzelo, když se na něj nedávno ředitelka jedné školy, kde učí katechismus, se zářícím úsměvem obrátila slovy "Pane faráři, mohl byste ..."
I naši, zatím ještě nepočetní trvalí jáhni, už začínají sloužit ve společenských oblastech, do kterých dříve křesťanství nemohlo pronikat a jestliže zatím naše církev nemá dost zkušeností s jejich službou, pak jsou jejich osobní osudy daleko pestřejší, než osudy jáhnů v poklidné Francii s její dlouholetou, ničím nenarušovanou tradicí. Upozornit na tuto pokoncilní novotu, to byl velmi dobrý nápad a pozadu za ním nezůstal ani koprodukční způsob ztvárnění tohoto tématu. Trvalé jáhenství má i u nás budoucnost, to film ukázal přesvědčivě a zajímavě.
Pro RaVat/ceco Petr Kolář SJ
Praha, 20. prosince 2000