Homilie - co, proč, jak...
Vždycky znova mne překvapí, že pro mnohé lidi je promluva ve mši natolik důležitá, že jsou schopni ujet několik desítek kilometrů, aby si poslechli dobré kázání. Církev přiznává, že homilie je nezbytná pro posilu křesťanského života, a z tohoto důvodu musí být součástí mše alespoň v neděli a při slavnostech. Zároveň však promluva samozřejmě nepatří mezi vrcholy mše svaté – těmi je hlásání evangelia, eucharistická modlitba a svaté přijímání.
Promluva ve mši se nazývá homilie (z řeckého slova pro vyučování), aby se odlišila od kázání mimo mši, pro které platí trochu jiná pravidla. V Římě vyšel v roce 2014 dokument nazvaný dvěma nesrozumitelnými slovy: Homiletický direktář. Navzdory svému zvláštnímu názvu se jedná o velmi krásný a užitečný text, který chce pomoci těm, kdo kázání připravují, aby porozuměli úkolu, který od nich církev žádá. Upozorňuje se zde, že homilie nesmí být přednáškou na jakékoli téma, vědeckým výkladem Bible, katechetickou výukou, ani osobním svědectvím. Tyto prvky jsou dobrými sluhy – v kázání se mohou vyskytnout –, ale špatnými pány. Pokud by kázání bylo jen jedním z toho, bylo by zmrzačené. Vatikánský direktář stanovuje, aby se homilie skládala z těchto částí: (1) výklad přečteného biblického textu ve světle Ježíšovy smrti a jeho zmrtvýchvstání; (2) příprava na slavení eucharistie; (3) vysvětlení, jak slyšené Boží slovo a přijatá eucharistie mohou působit v každodenním životě po odchodu z kostela.
Kázat ve mši může jen biskup, kněz nebo jáhen. Má smysl, aby o vlastnostech homilie věděli i ti, kdo kázání jen poslouchají? Myslím, že ano. Mají totiž právo na to, aby homilie opravdu posilovala jejich život s Bohem, a mohou její správnou podobu na kazatelích vyžadovat. Mohou se za ně samozřejmě modlit a mohou jim také obstarat Homiletický direktář pod stromeček.
Slovo z Písma k tématu
Buďte si však především vědomi toho, že žádné proroctví v Písmu není ponecháno soukromému výkladu (2 Petr 1,20).
Moudrost církevních otců k tématu
Jako krávy běhají po polích a loukách a obíhají vinice a olivovníky, aby ze spasených květin a lístků připravily mléko svým telátkům, tak kněží musejí ustavičnou četbou trhat květy z různých hor svatého Písma, z nichž připraví duchovní mléko, jímž budou moci posloužit svým synům… Tělesné krávy nejen že jdou ke svým telátkům, ale také telátka jim běží vstříc a hlavou ťukají na vemeno, a pokud jsou větší, dokonce se stává, že přinutí své matky vstát ze země… Tak také dobří kněží musejí věrně chtít a toužit, aby je jejich synové pro spásu své duše ustavičným dotazy vyváděli z poklidu (sv. Caesarius z Arles, 6. stol.).
