V jubilejním roce se neobdělávala půda a propouštěli otroci…

V dějinách izraelského lidu se jednou za padesát let v každé vesnici ozýval zvuk beraního rohu zvaného jovel (šofar), od něhož pochází termín „jubileum“ - a oznamoval začátek zvláštního roku podle ustanovení Mojžíšova zákona (srov. Bible Lv 25).

Jubilejní rok byl obdobím vykoupení a znovuzrození, vyznačoval se určitými rozhodnutími se silným symbolickým charakterem, která jsou odzbrojujícím způsobem aktuální i dnes:

  • Jubilejní rok je rokem odpočinku od obdělávání půdy, který nám má připomenout, že ji nikdo nevlastní a nemůže ji vykořisťovat, protože patří Bohu a je nám jím nabídnuta jako dar, který je třeba střežit;
  • odpuštění dluhů, jehož cílem je cyklicky, tedy každých 50 let, znovu nastolit sociální spravedlnost proti nerovnostem;
  • osvobození otroků, aby se pěstoval sen o lidském společenství zbaveném přetvářky a diskriminace, které by se více podobalo lidu exodu, který Bůh povolal na cestu jako jednu rodinu.

Ježíš přichází, aby nás osvobodil ze všeho otroctví

Na začátku svého kázání v nazaretské synagoze Ježíš přebírá tento židovský horizont jubilea a dává mu nový a konečný význam: on sám je Boží tváří, která sestoupila na zem, aby vykoupila chudé a osvobodila zajatce, přišla projevit Otcův soucit s těmi, kdo jsou zranění, upadli nebo ztratili naději.

Ježíš totiž přichází, aby osvobodil ze všeho otroctví, aby otevřel oči slepým, aby osvobodil utlačované (srov. Lk 4,18-19). V takovém mesiášském programu se Jubileum rozšiřuje a zahrnuje všechny formy útlaku v lidském životě, a stává se tak příležitostí pro milost osvobození těch, kdo jsou ve vězení hříchu, rezignace a zoufalství, pro uzdravení veškeré vnitřní slepoty, která nám nedovoluje setkat se s Bohem a vidět bližního, znovu probudit radost ze setkání s Bohem, a tak být schopen pokračovat v životní cestě ve znamení naděje.

Všichni máme neuhasitelnou touhu po štěstí a plném životě

V tomto duchu se vydávají do Říma miliony poutníků, kteří svou vnější poutí vyjadřují touhu po vnitřní cestě obnovy, aby jejich každodenní život, i uprostřed útrap a únavy, byl znovu uchopen a podporován nadějí evangelia. Všichni totiž nosí v srdci neuhasitelnou touhu po štěstí a plném životě a tváří v tvář nepředvídatelné budoucnosti živí naději, že nepodlehnou nedůvěře, skepsi a smrti.

A Kristus, naše naděje, přichází vstříc této touze, která v nás přebývá, a zve nás, abychom znovu objevili radost ze setkání s ním, které proměňuje a obnovuje existenci. Křesťanský život je totiž cesta, která potřebuje i silné momenty, jež živí a posilují naději, která dává nahlédnout do cíle: setkání s Pánem Ježíšem. Tento silný moment představuje právě i Jubileum.

Svatá brána je pozváním k přechodu, k Pasše

Svatá brána, která se o vánoční noci otevře, je pozváním k přechodu, k Pasše obnovy, ke vstupu do onoho nového života, který nám nabízí setkání s Kristem. A bude to město Řím, které přivítá mnoho poutníků z mnoha koutů světa, jako tomu bylo již mnohokrát v historii. Touha dosáhnout Svaté brány a překročit její práh byla u všech velká. Stejně tak se při každé události Jubilea setkávaly kroky poutníků i s krásou města Říma.

Ať tedy v každém srdci a na každé ulici tohoto města radostně zní píseň:
„Řím nesmrtelný, svatých mučedníků,
…nepřemohou strašné brány pekelné,
ale síla lásky pravdivé zvítězí“ (Z papežské hymny).

Ne každý se může ale vydat na pouť do Říma. Proto se otevřou Svaté brány se nejenom ve Vatikánu a Římě, ale i v katedrálách, vybraných bazilikách a kostelích ve všech diecézích po celém světě.