Jiná očekávání
„On totiž spasí svůj lid z jeho hříchů“. Těmito slovy ozřejmuje anděl svatému Josefovi, proč má dát svému adoptivnímu synu jméno Ježíš, které znamená: Bůh je spása. Vysvětluje také, v čem bude spása záležet: zachrání lid od jeho hříchů. Jen sám Bůh může odpouštět hříchy. Toto dítě je těmito slovy uvedeno do bezprostřední souvislosti s Bohem, spjato přímo s Boží posvátnou a zachraňující mocí. Na druhé straně se však tato definice Mesiášova poslání může jevit i jako zklamání. Obvyklé očekávání spásy se vztahovalo především na konkrétní útrapy Izraele – mířilo ke znovunastolení království, svobody a nezávislosti Izraele a tím přirozeně i k materiálnímu vzestupu značně zchudlého národa.
Příliš mnoho i příliš málo
Příslib odpuštění hříchů se jeví jako příliš málo a zároveň příliš mnoho: příliš mnoho, protože zasahuje do sféry výhradně a pouze Boží; příliš málo, protože zdánlivě nepamatuje na konkrétní utrpení Izraele a jeho reálnou potřebu spásy. V zásadě předjímají už tato slova celý spor o Ježíšovo mesiášství: vykoupil Izrael, anebo zůstalo vše stejné? Je poslání, tak jak je žil, odpovědí na příslib, anebo není?
