Kardinál Miloslav Vlk napsal meditace o smrti a zmrtvýchvstání Krista. Ve svých zamyšleních nad jednotlivými zastaveními Ježíšovy křížové cesty nás přivádí k hlubšímu vědomí o nekonečné Boží lásce a o smyslu nejrůznějších podob utrpení v lidském životě. Kristovo umučení je cestou bolestnou, ale je i cestou Ježíšova vítezství a cestou naděje.
Křížová cesta - 12. zastavení
Vojáci vztyčili kříž. Tento okamžik je vepsán do všech křížů, které visí v křesťanských chrámech či v příbytcích věřících.
Z kříže k nám Ježíši ještě promlouváš, ale především tu naplňuješ své poslání velekněze. Okolostojící farizeové i vojáci tě posměšně vybízejí, abys učinil zázrak, abys sestoupil z kříže a zachránil se. Ale stejně jako jsi se na poušti vzepřel pokušení udělat pro vlastní záchranu z kamenů chleby, i nyní odevzdáváš svůj život pro spásu člověka. Zůstáváš na kříži, ve smrtelném zápase podrobený nejstrašnější osamocenosti mezi nebem a zemí, zcela odevzdaný do vůle Otcovy. A do poslední chvíle myslíš na člověka: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí“ (Lk 23,34).
Jak úžasné zastavení! Bolestně připoután ke kříži nám ukazuješ, jak máme milovat: do krajnosti, bez nároků na vděčnost, na lásku. Tvůj kříž je pečetí tvého života, tvého učení, tvé lásky. Pečetí nejsilnější a největší.
