Evropská kultura beznadějně propadla formalismu, právním principům. ... Dobře je známe z denního života, a tak není divu, že také věřící jsou v neustálém pokušení chápat tímto způsobem i svou víru.
To je právě to, co parodizuje Dostojevskij “idiotem” Myškinem – je chodící normou morálních zásad evangelia, ale nikdy se nemodlí otčenáš. Tolstoj, který takové křesťanství propagoval, nebyl schopen vidět, že základní zjevení evangelia je víra, že Bůh je otec a že jsme povoláni k neustálému dialogu s ním, který teprve pak určuje formy mravnosti. Formalismus by se dal přirovnat k postoji syna, který by řekl o své matce: “To, co říká, je velmi rozumná věc, ale s ní samotnou jednat nebudu.” ...
Z toho ovšem plynou důsledky pro náš postoj k řádům a strukturám. Existuje například manželské právo, ale lidé se přece neberou kvůli tomu, že takové právo existuje. Berou se proto, že se mají rádi a slibují si lásku, úctu a věrnost. Manželské právo jim má pouze pomoci, aby to mohli lépe uskutečňovat.
Jenže pro naši mentalitu je to stále těžko přijatelné. Farizeismus je věčné pokušení nejenom starých farizeů, ale i křesťanů.
Zpracováno podle knihy:
Duše poutníka -
Tomáš Špidlík v rozhovoru s Janem Paulasem
