Kdo se klaní Ježíši, neklaní se už žádné jiné pozemské moci…

Klanět se Bohu, Ježíši Kristu, je ta nejradikálnější a nejplatnější opora proti všem modloslužbám. Pokleknutí před Bohem je vyznání svobody. Kdo se klaní Ježíši, nemůže se totiž už klanět žádné, ať už jakkoli silné, pozemské moci.  My křesťané poklekáme v chrámu pouze před Nejsvětější svátostí, protože věříme a poznáváme, že v ní je přítomen jediný pravý Bůh. Skláníme se před Bohem, který se první sklonil k člověku.

Ten, před nímž poklekáme,
nás neutiskuje, nýbrž osvobozuje

Adorace prodlužuje slavení a přijímání eucharistie, a duši sytí láskou, pravdou, pokojem a nadějí, protože Ten, před nímž poklekáme, nás nesoudí a neutiskuje, nýbrž osvobozuje a proměňuje. Při adoraci hledíme na proměněnou hostii. Skrze tento pohled nás Ježíš přitahuje k sobě, vtahuje nás do svého tajemství a chce nás skrze ně proměnit.

Původní smysl slova „adorace“

Řecké slovo pro tuto skutečnost zní proskynésis. Znamená gesto podřízení, uznání Boha za naši pravou míru, za normu, kterou jsme se rozhodli přijmout. Být svobodný totiž neznamená „užívat si života“, považovat se za naprosto autonomní, nýbrž řídit se podle měřítek pravdy a dobra, abychom se tak my sami stali pravými a dobrými.

Latinské slovo pro adoraci je ad-oratio: přitisknutí úst k ústům,
políbení, objetí, tedy vposledku lásku.

Adorace je oporou v boji proti zlu

Je obtížné být dobrým člověkem, protože existuje záhada zla. Nosíme v sobě dva póly - pól dobra a pól zla - a každý z nich je nadán přitažlivou silou. Jak vzdorovat zlu? Pro mě po celý život byla a stále ještě je oporou adorace, modlitba ve všech svých podobách. V boji proti zlu je adorace absolutním lékem.

Klanění Bohu člověka osvobozuje

Klanění Bohu (´adorace´) člověka osvobozuje od všeho možného otroctví a dává mu odolnost proti modlám tohoto světa (moci, úspěchu, penězům, drogám, konzumu). Klanění očišťuje srdce člověka od svévolnosti. Klanění osvobozuje.