Podle Pavla ztrácí bez lásky všechno svou hodnotu. Můžeme žít superduchovně, můžeme mít dar prorocky promlouvat, můžeme být velkými mystiky, ale nemilujeme-li, nejsme nic. Dokonce můžeme obětovat svůj život Bohu, přesto je naše oběť bez lásky bezcenná. Pavel dále uvádí charakteristiku lásky, k níž nás uschopňuje Boží Duch- láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná (1 Kor 13,4)- rozšiřuje srdce. Pavel zde hovoří o makrothymos (velká odvaha, široké srdce). Široké srdce je všemu otevřeno a nepřipustí, aby je tak snadno ovládl hněv. Malicherný člověk má úzkostné srdce podobající se malému hrnci. Vaříme-li v něm vodu, rychle vzkypí. Stejně tak se malicherný člověk snadno dá strhnout hněvem, závistí či žárlivostí anebo jeho srdce začne něco předstírat a nadýmat se, protože vnímá svou malost. V apoštolově podání nepotřebuje láska žádnou z těchto negativních vlastností. Rozšiřuje srdce a v otevřeném srdci je pro všechno dost místa. Nikdo v něm není odsuzován, je dobrotivé. Láska hledí na všechno dobrým pohledem a proměňuje tak všechno k dobrému. Dokáže v člověku probudit dobro.
Láska nemyslí jen a jen na sebe
V dalším kroku rozvíjí Pavel způsob, jakým se láska dává. Nevypočítává tu nějaké mravní požadavky, ale ukazuje, jakým způsobem jedná ten, kdo se jí dá vést. Přisvojíme-li si ji tak, že se nám stane trvalou skutečností, způsobí, že začneme jinak jednat: Láska je shovívavá, láskaje dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy (1 Kor 13,4-6). Stěží lze vyjádřit krásnějšími slovy, jak láska dokáže člověka proměnit a vyzařovat z něho i do okolí. Nejde o nějaký výkon, nýbrž o projev zkušeností. Kdo se jí stal, chová se přesně podle apoštolova popisu.
Pavel uzavírá svou ódu na lásku nádherným veršem: (Láska) všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží (1 Kor 13.17). Řecký výraz pro vydržet je odvozen od slova: střecha, strop. Ona je tedy tou střechou a útočištěm chránícím dům našeho nitra před bouří a deštěm. Naplňuje-li nás, destruktivní nálady se v nás nedostanou ke slovu. Tak dokážeme nabídnout i jiným své ochranné přístřeší, pod nímž se cítíme v bezpečí a přijatí. Řecké sloveso vytrvat (hypomeinen) znamená v původním významu zůstat pod, podepírat. Láska je jako sloup nesoucí celý dům našeho lidství a chránící jej před nepřízní a závistí. Znamená tedy i ochranu a oporu.
Zůstane jenom láska
Láska je naplněním víry a naděje. Pavel ve své písni poukazuje na jednotu všech tří ctností. Láska souvisí s vírou, je nesena zásadní důvěrou v člověka, v život a v Boha, ale je také zároveň předpokladem víry, je jejím základem. Koho naplňuje, toho není třeba k víře přemlouvat, protože on nemůže jinak než věřit. Podobně je tomu ve vztahu lásky a naděje. Láska je jí naplněna. Nikdy se člověka nevzdává, ale doufá v něho a v to. že v něm Bůh probudí dobro. Platí to i opačným směrem: každá skutečná naděje potřebuje nezbytně lásku. protože ta je jejím prazákladem. Bez ní se naděje snadno zvrátí v troufalost anebo se scvrkne v pouhý optimismus. Láska nás učí doufat uprostřed pochybností a navzdory zklamání tím či oním člověkem nám dává naději v to, že milující Bůh vykoná zázrak i na něm a že ho dokáže proměnit.
Láska, jak říká svatý Pavel, nikdy nepřestává. Dar prorokování a dar mluvení jazyky jednou skončí. Láska neskončí nikdy, ani smrtí. Láskaje silnější než smrt. Bude nás naplňovat také ve věčném životě u Boha. Až budeme v Boží slávě, víra a naděje pominou. Zůstane jenom láska. Staneme se zcela láskou a v lásce budeme přebývat v Bohu.
***
Se svolením převzato z knihy: Víra, naděje, láska, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
Další texty k tématu láska naleznete zde