(Diskuze). Začátek postní doby mě zavedl k otázce, zda forma, ve které se v našich kostelích během postu obvykle slaví liturgie, odpovídá účelu a rázu této doby.
Je nutné strávit kázání postní doby denodenním opakováním variací na téma odříkání, sebezápor, půst, pokání apod., nebo je pastoračně a liturgicky vhodnější přenést hlavní zřetel na fakt, že postní doba je přípravou Božího lidu na Velikonoce tím, že bude mít možnost více vniknout do tajemství vykoupení, smířit se s Bohem a lidmi, obnovit víru, být připraven konat Boží vůli, přetrhnout pouta náklonností ke hříchu, ...? Je opravdu vhodné liturgii doprovázet kancionálovými písněmi (3xx), které většinou zcela nevyhovují vnímání dnešního člověka ani tomu, aby opravdu pomohly "hlouběji proniknout do tajemství Velikonoc" (vst. modl. 1. ned. post.)? Jaké jsou vaše zkušenosti a pocity z prožívání liturgie v postní době (vč. všedních dní) ve vašem kostele? Jak vám vyhovuje skladba písní při mši v postní době? Těším se na příspěvky k tématu!.
