Cíl pastorační činnosti:

  • vůči světu: starat se, aby církev byla znamením (Církev je totiž v Kristu jakoby svátost neboli znamení a nástroj vnitřního spojení s Bohem a jednoty celého lidstva - LG 1);
  • vůči jednotlivci: starat se o růst života ve víře a o cestu ke spáse.

Cesta k těmto cílům: co nejplnější život z evangelia - v síle Ducha - ve společenství církve  - posilován osobním duchovním životem a svátostmi.

Zásadní perspektiva života církve vyjádřena v 1Kor 13: vše pomine, nejdůležitější vztahová vazba – vyjádřena slovem „láska“ potrvá. Z toho vyplývá, co je v eschatologické perspektivě nejdůležitějším „efektem“ pastorační činnosti. Souzní to s dvojpřikázáním lásky.

Pastorace je účast na milosrdné lásce Ježíše Krista. Tomu mají aktéři pastorace sloužit.

Kdo jsou aktéři pastorace

Biskup -  kněz – jáhen – laik (řeholní osoba).

První tři tvoří hierarchii, všichni čtyři církev. 

Hierarchie: podstata je svátostná, uspořádání je pyramidální i horizontální.

K vedení a neustálému vzrůstu Božího lidu ustanovil Kristus Pán ve své církvi různé služby, které jsou určeny pro dobro celého těla. Služebníci, kteří jsou vybaveni posvátnou mocí, slouží totiž svým bratřím, aby se všichni, kteří patří do Božího lidu a tím mají pravou křesťanskou důstojnost, snažili svobodně a spořádaně o stejný cíl, a tak dosáhli spásy.(LG 18)

Monarchie – vláda jednoho význačného (monarchy). Hierarchie může v dějinách „nabrat“ monarchické rysy, ty ale nejsou její podstatou.

Je-li respektována svátostná povaha hierarchie, jsou možné i demokratické prvky, pokud ji a úkoly z ní vyplývající neruší (srov. biskupská konference, volené rady apod.).  

Kněžství:

  • všeobecné

Vždyť pokřtění jsou svým znovuzrozením a pomazáním od Ducha svatého posvěcení na duchovní chrám a na svaté kněžstvo, aby každým skutkem jako křesťané přinášeli duchovní oběti a hlásali mocné činy toho, který je ze tmy povolal ke svému podivuhodnému světlu (srov. 1 Petr 2,4-10).(LG 10)

  • služebné

Všeobecné kněžství věřících a kněžství služebné čili hierarchické se sice od sebe liší podstatně, a ne pouze stupněm, přesto však jsou ve vzájemném vztahu, neboť jedno i druhé – každé svým vlastním způsobem – má účast na jediném kněžství Kristově (LG 10).

Obě mají svátostný základ! Obecné v iniciačních svátostech, služebné ve třech svěceních (jáhen, kněz, biskup)

O kněžství můžeme uvažovat z různých hledisek:  

  • religionisticky
  • psychologicky (archetypálně);
  • teologicky:
    • SZ
    • NZ (list Židům!)
    • dějinný vývoj  
  • funkčně (organizačně, služebně)

Aktéři pastorace podrobněji:

Biskup:

  • diecézní
  • pomocný (světící)
  • koadjutor

Kněží:

  • farář
  • farní vikář (kooperátor, kaplan)
  • rektor kostela
  • kaplan dle CIC (vojenský, nemocniční, vězeňský)
  • (výpomocný duchovní)

Všichni tvoří presbyterium, shromážděné okolo biskupa a závislé na něm. Jednotlivé „role“ se liší v tom, „jakému lidu slouží“ (stojí v čele) a jakou mají odpovědnost.

Řeholní kněží:

Mohou být nositeli všech výše uvedených rolí. Osobně jsou podřízeni svému řeholnímu představenému, ve věcech veřejné pastorace musí respektovat diecézního biskupa (viz dokument Mutuae relationes)  

Nezapomenout na řeckokatolíky – součást římskokatolické církve, kteří světí na kněze ženaté muže, jen biskupové jsou celibátníci, ale teologie kněžství je v zásadě stejná jako teologie západu!

Jáhni:

  • jáhenství před kněžstvím
  • jáhenství trvalé

Laici :

  • dobrovolně a neoficiálně působící;
  • pověření k nějakým činnostem;
  • pastorační asistenti /asistenti;
  • katechetky/katecheti;
  • jiní zaměstnanci církve.

Řeholnící a řeholnice:

S ohledem na svěcení patří mezi laiky, nicméně zasvěcený život tvoří v církvi zvláštní stav.

Hlavní úkoly protagonistů pastorace:

Biskup

Mezi hlavními úkoly biskupů zaujímá přední místo hlásání evangelia. Biskupové jsou totiž zvěstovatelé víry, kteří přivádějí ke Kristu nové učedníky; jsou také autentičtí, tj. Kristovou autoritou obdaření učitelé. Lidu sobě svěřenému kážou víru, kterou má věřit a uplatňovat v životě, a objasňují ji ve světle Ducha svatého, když z pokladu zjevení vynášejí pravdy nové i staré (srov. Mt 13,52); působí, že víra přináší ovoce, a bděle odvracejí bludy ohrožující jejich stádce (srov. 2 Tim 4,1-4).

Jednotliví biskupové nemají výsadu neomylnosti. Přesto však hlásají neomylně Kristovu nauku, když – třeba i rozptýlení po světě, ale spojení svazkem společenství mezi sebou a s Petrovým nástupcem – autenticky učí ve věcech víry a mravů a shodnout se na jedné nauce jako definitivně závazné.(LG 25

Farář – je to kněz:

Farář je vlastním pastýřem sobě svěřené farnosti a vykonává pastorační péči o sobě svěřené společenství pod řízením diecézního biskupa, je povolán, aby se s ním podílel na Kristově službě, aby pro toto společenství konal službu učením, posvěcováním a řízením ve spolupráci s ostatními kněžími nebo jáhny a v součinnosti s křesťany laiky, podle ustanovení práva

(kán 519 CIC).

Farní vikář –taktéž kněz

Když je to potřebné nebo vhodné pro náležité plnění pastorační péče o farnost, může být faráři ustanoven jeden nebo více farních vikářů, kteří jako farářovi spolupracovníci a účastníci na jeho péči spolu s ním a pod jeho vedením opracují v pastorační službě (kán 545 §1 CIC).

Jáhen

Na nižším stupni hierarchie stojí jáhnové, na něž jsou vkládány ruce „nikoli ke kněžství, nýbrž ke službě“. Posíleni svátostnou milostí slouží Božímu lidu ve společenství s biskupem a jeho kněžským sborem službou liturgickou, kazatelskou a charitativní. Úkolem jáhna je, podle toho, jak mu to přidělila příslušná autorita, slavnostně udělovat křest, uchovávat a rozdělovat eucharistii, jménem církve asistovat při uzavírání manželství a žehnat mu, přinášet umírajícím svátostnou posilu na cestu do věčnosti, předčítat věřícím Písmo svaté, vyučovat a povzbuzovat lid, předsedat bohoslužbě a modlitbě věřících, udělovat svátostiny a vést smuteční a pohřební obřady. Protože se věnují úkolům charitativním a administrativním, ať pamatují na výzvu svatého Polykarpa: „Buďte milosrdní a horliví a postupuje podle pravdy Pána, který se stal služebníkem všech.“ (LG 29)

Pastorační asistent

Zde zatím chybí definice jak na obecné tak na partikulární úrovni, nepočítáme-li směrnice v některých diecézích pro zřizování místa pastoračních asistentů. 

„Běžný věřící“

Na pastoraci v širším slova smyslu i na pastorační práci ve farnosti (katechetická činnost, pastorační péče o nemocné, služba eucharistii) se mohou podílet a podílejí laici, kterým je svěřen jednorázově nebo dlouhodobě nějaký úkol. Pokud jednají jménem církve (katechetická činnost, přípravy na manželství, služba eucharistii), musí k tomu být biskupem pověřeni a pro svou činnost mají být jednak obecně schopni a v řadě případů také patřičně vzděláni či připraveni. 

Na pastorační činnosti ve smyslu „podílu na lásce Ježíše Krista“ se ovšem podílejí věřící i spontánně. I zde je však potřebné rozlišení k čemu je kdo obdarován a jaká potřeba zde skutečně je. Nesmí jít o pouhou seberealizaci dle představ a vlastních přání, protože církev je organismus, nikoliv jen shluk nadšených či ochotných osob.