Vy jste Kristovou vůní, která je mnohem vzácnější než francouzské parfémy! Jste Kristovým parfémem, jste parfémem evangelia tam, kde žijete. Apoštol Pavel píše: „Vždyť jsme před Bohem Kristovou vůní“ (2 Kor 2, 15).
Kdo je na okraji, ten je v centru Kristova srdce
Drazí bratři biskupové, drazí kněží a jáhni, řeholníci a seminaristé, drazí katecheté, bratři a sestry! Jsem šťastný, že můžu být mezi vámi na Východním Timoru. Váš arcibiskup říkal, že vaše země je „na okraji světa“. A říkám: právě proto, že je na okraji světa, je v centru evangelia! To je paradox, který se musíme naučit: v evangeliu jsou hranice středem a církev, která není schopna jít na hranice a skrývá se ve středu, je velmi nemocná církev. Naopak, když církev hledí ven, posílá misionáře, staví se na ty hranice, které jsou středem, centrem církve. Děkuji vám, že jste na hranicích. Protože dobře víme, že v Kristově srdci jsou periferie existence centrem: evangelium je přeplněno lidmi, postavami a příběhy, které jsou na okraji, na hranicích, ale jsou povolány Ježíšem a stávají se protagonisty naděje, kterou nám přišel přinést.
Maria pomazala Ježíšovy nohy vzácným olejem a dům se naplnil vůní
Raduji se s vámi a za vás, protože jste Pánovými učedníky v této zemi. Při přemýšlení o vaší práci a výzvách, kterým jste povoláni čelit, jsem si vzpomněl na velmi sugestivní úryvek z Janova evangelia, který nám vypráví o scéně něhy a důvěrnosti, která se odehrála v domě Ježíšových přátel Lazara, Marty a Marie (srov. Jn 12 , 1 - 11). V jistém okamžiku během večeře Maria „vzala libru pravého vzácného nardového oleje, pomazala jím Ježíšovy nohy a utřela mu je svými vlasy; a dům se naplnil vůní oleje.“ (v. 12, 3).
Kristova vůně je dar, který máme šířit
Maria pomaže Ježíšovy nohy a tato vůně se rozšíří po celém domě. Chtěl bych se spolu s vámi zastavit právě u tohoto: vůně, Kristova vůně, vůně jeho evangelia, je dar, který máte, dar, který vám byl dán zadarmo, ale který musíte hlídat a který jsme všichni společně povoláni šířit. Hlídejte tuto vůni, tento dar evangelia, který vám Pán dal a šiřte tuto vůni .
První věc: chraňte tuto vůni. Vždy se musíme vrátit k původu, k původu přijatého daru, k tomu, že jsme křesťané, kněží, řeholníci nebo katecheté. Dostali jsme samotný Boží život skrze Ježíše, jeho syna, který za nás zemřel a dal nám Ducha svatého. Byli jsme pomazáni, jsme pomazáni olejem radosti a apoštol Pavel píše: „Vždyť jsme před Bohem Kristovou vůní“ (2 Kor 2, 15).
Drahé sestry, drazí bratři, vy jste Kristovou vůní! A tento symbol vám není neznámý: zde na Timoru totiž roste santalové dřevo v hojném množství, jehož vůni si velmi cení a vyhledávají i jiné národy a země. Jeho hodnotu chválí i samotná Bible, když říká, že královna ze Sáby navštívila krále Šalomouna a nabídla mu santalové dřevo jako dar (srov. 1 Kr 10, 12). Vy jste Kristovou vůní, vůní mnohem vzácnější než francouzské parfémy! Jste Kristovým parfémem, jste parfémem evangelia v této zemi. Jako santalové dřevo, věčně zelené, stále silné, rostoucí a přinášející ovoce, i vy jste misionářskými učedníky naplněnými vůní Ducha svatého, abyste naplnili vůní životy svatého věrného Božího lidu.
O parfém přijatý od Pána je třeba se starat
Nezapomínejme však na jednu věc: parfém přijatý od Pána je třeba hlídat, je třeba se o něj starat s velkou péčí, tak jak jej Maria z Betánie odložila, uchovala právě pro Ježíše. Stejně tak si musíme hlídat lásku, opatrovat ji. Musíme hlídat lásku, kterou Pán náš život naplnil vůní, aby nevybledla a neztratila svou vůni.
A co to znamená? Znamená to být si vědomi daru, který jsme obdrželi - vše, co máme, je dar, buďme si toho vědomi -, pamatovat na to, že tato vůně není určena pro nás, ale k pomazání Kristových nohou, k ohlašování evangelia, ke službě chudým, znamená to hlídat se, protože průměrnost a duchovní vlažnost na nás vždy číhají. Kardinál De Lubac o průměrnosti a světskosti trefně řekl: „Nejhorší, co se může stát ženám a mužům církve, je upadnout do světskosti, do duchovní světskosti.“ Buďte opatrní, zachovejte si tento parfém, který nám dává tolik života. A já bych dodal ještě jednu věc: s vděčností se dívejme na historii, která nám předcházela, na semeno víry, které zde zaseli ti, kdo byli před námi.
Musíme tedy stále rozdmýchávat plamen víry. Proto bych vám chtěl říci: nezanedbávejte prohlubování svého poznání evangelia, nezanedbávejte zrání v duchovní, katechetické a teologické formaci; neboť to vše slouží k ohlašování evangelia a zároveň k jejímu očišťování od archaických a někdy pověrčivých forem. Hlásání víry se musí inkulturovat do prostředí každého národa. Pokud církev není schopna inkulturovat víru, není schopna vyjádřit víru v hodnotách vlastních dané zemi, bude to etická a neplodná církev.
Církev existuje proto, aby evangelizovala
A dostáváme se k druhému bodu: šíření vůně. Církev existuje proto, aby evangelizovala, a my jsme povoláni přinášet druhým sladkou vůni života, nový život evangelia. Maria z Betánie nepoužívá vzácný nard k ozdobě sebe, ale k pomazání Ježíšových nohou, a tak šíří vůni po celém domě. Markovo evangelium totiž upřesňuje, že Maria, aby mohla pomazat Ježíše, rozbije alabastrovou nádobu s voňavou mastí (srov. 14, 3). Evangelizace se děje tehdy, když máme odvahu „rozbít“ nádobu, která obsahuje voňavku, rozbít „skořápku“, která nás často uzavírá do sebe, a vystoupit z líné, pohodlné religiozity, prožívané jen pro osobní potřebu.
V každé zemi je dnes zapotřebí nového impulsu v evangelizaci, aby se vůně evangelia dostala ke všem: vůně smíření, vůně soucitu, vůně spravedlnosti proti korupci. Buďte opatrní! Tolikrát může korupce proniknout i do našich společenství, do našich farností. A zejména je třeba šířit vůni evangelia proti všemu, co ponižuje, co znetvořuje, ba dokonce ničí lidský život, proti těm nákazám, které vytvářejí vnitřní prázdnotu a utrpení, jako jsou alkoholismus, násilí, nedostatek úcty k ženám, které jsou nejdůležitější součástí církve.
Nedejte se odradit!
Vy, kněží, jáhni, řeholníci: nedejte se odradit! Bůh se umí postarat o ty, které povolal a poslal na své poslání. V těžkých chvílích myslete na toto: On nás provází. Dovolme Pánu, aby nás provázel v duchu chudoby a v duchu služby. Ze srdce vám žehnám. A prosím vás, abyste se za mě nezapomněli modlit.
