13.a Dějiny Izraele nám ještě ukazují pokušení nevíry, do něhož lid vícekrát upadl. Opak víry tu vystupuje jako modloslužba. Zatímco Mojžíš mluví na Sinaji s Bohem, lid nevydrží čekat. Víra ze své povahy vyžaduje zřeknutí se bezprostředního vlastnění, které je zdánlivě nabízeno viděním; je pozváním k otevření se zdroji světla v úctě k vlastnímu tajemství Tváře, která se chce zjevit osobně a ve vhodném čase.
Komentář, reflexe:
Zní to na první poslech možná překvapivě, ale modlu si může vytvořit i zdánlivě zbožný člověk z něčeho, co má víru podporovat. Touha po „bezprostředním vlastnění“ Božích věcí vede totiž člověka jinam, než úcta k tajemství, které „nevlastníme“, ale s úctou nahlížíme. Otevření se zdroji světla je něco jiného než přesvědčení, že jsem se zmocnil informací a jistot, které hned tak někdo nemá.
- Když se zeptám sebe sama „bez čeho nemohu ve své víře být“ může se mi ukázat něco, co by se mohlo stát nebo se už stalo jakousi malou modlou.
- Dávám Bohu čas, aby se mi v nějaké věci lépe ukázal, aby mne překvapil, osvítil - čili umím ve víře čekat?
