V jaké oblasti člověk potřebuje vykoupení především?
Otázku, v jaké oblasti člověk potřebuje vykoupení především, zodpovídá sám Ježíš, a to ve chvíli, kdy mu čtyři muži spustili ze střechy k nohám chromého, kterého kvůli davu lidí nemohli pronést dveřmi. Existence trpícího jako taková byla prosbou, voláním po spáse, na něž Ježíš zcela proti očekávání nosičů i samého chromého odpovídá slovy: „Synu, jsou ti odpuštěny hříchy.“
A právě o to jim nešlo.
A právě to ti lidé neočekávali. Právě o to jim nešlo. Chromý měl moci chodit, nikoli být osvobozen od hříchů. Zákoníci kritizovali teologickou zpupnost Ježíšových slov; trpící a lidé okolo něho byli zklamáni, protože Ježíš, jak se jim zdálo, přehlížel pravé neštěstí onoho člověka. V tomto příběhu je zachycena jak kritika zákoníků, tak tiché očekávání lidí. To, že může odpouštět hříchy, ukazuje Ježíš tím, že nemocnému poručí, aby vzal nosítka a zdráv odešel. Ale přitom zůstává nedotčena priorita odpuštění hříchů jako základna každého opravdového uzdravení lidí.
Kde je zakopán pes?
Člověk je bytost ve vztazích. A je-li porušen jeho prvotní, základní vztah – vztah k Bohu – pak nemůže být opravdu v pořádku nic. O tuto prioritu jde v Ježíšově poselství a působení: chce člověku ze všeho nejdříve připomenout, kde je jádro jeho běd, a ukázat mu: nebudeš-li uzdraven, spasen tady, pak navzdory všem dobrým věcem, které nalezneš, nebudeš skutečně uzdravený.
