Naše skutky jsou jako hořčičné zrnko,
jež se vůbec nepodobá nádhernému stromu,
který z něho vyroste.
Přesto mají sílu a schopnost,
aby vydaly strom věčné slávy,
a to skrze Ducha svatého,
jenž byl podivuhodně vylit do našich srdcí
a svou milostí z našich skutků činí skutky své,
a přitom je ponechává, aby zůstaly našimi skutky…
A poněvadž takto působí v našich skutcích
a my v jistém ohledu působíme v jeho působení
či spolupůsobíme s jeho působením,
ponechává nám celou zásluhu
a celý užitek naší služby a našich dobrých skutků.
My však mu ponecháváme všechnu čest a chválu
a uznáváme, že počátek, pokrok i konec všeho dobrého,
jež činíme, závisí na jeho milosrdenství.
My mu dáváme čest našich chval
a on nám dává slávu blaženosti!
