Všechno jsem měl perfektně zorganizované
Po vysvěcení na [anglikánského] kněze jsem sloužil ve farnosti v Thokoze. Hned jsem se pustil do práce s nadšením čerstvého nováčka. Všechno jsem měl perfektně zorganizované! Liboval jsem si, jak jsem dokonalý.
Zanedlouho se stalo něco, co mě donutilo změnit pohled. Zrovna když jsem dokončil páteční obchůzku, tak mě požádali, abych ještě zašel k jedné farnici, která bydlela na druhém konci předměstí, kam jsem ale ten den neměl v plánu jít. Řekli mi, že staré paní není dobře. Znamenalo by to něco navíc k mým běžným povinnostem, ale nijak zvlášť by mě to nezatížilo. Město Thokoza nebylo tak velké a dotyčná bydlela nedaleko našeho domu. Klidně jsem jí mohl vyhovět. Jenže zrovna ten pátek jsem měl předepsané návštěvy ve druhé části farnosti. A tak jsem k ní nezašel. Vrátil jsem se domů – a ona za pár dní zemřela.
Její smrt na mě dolehla jako závaží. Nechal jsem se unést vlastní samolibostí. Odmítl jsem změnit pečlivě nalinkované plány kvůli člověku, jenž mě doopravdy potřeboval. Upřednostnil jsem pohodlí před službou ženě, která byla v mé péči. Ovládla mě lenost… a nebylo cesty zpět, nemohl jsem to nijak napravit. Jako pastora mě to velmi trápilo. Slíbil jsem přece, že budu následovat Ježíše. A copak se Ježíš, přestože spěchal, aby pomohl dceři jistého muže, nezastavil, aby vyslechl a uzdravil dalšího člověka v nouzi? Copak nezpomalil krok, aby se věnoval ženě, která krvácela (Lk 8,40-56; Mk 5,21-43; Mt 9,18-26)?
Přestal jsem se pyšně držet svých chytrých plánů
Selhal jsem a bylo to pro mě nesmírně ponižující. Změnilo to můj přístup k duchovní službě: Přestal jsem se pyšně držet svých chytrých plánů. Ten zážitek mě srazil na kolena a já jsem získal příležitost znovu se zamyslet nad svou prací a životem. Sesadil jsem z trůnu sám sebe a svá dokonalá pravidla a středem mé existence se stal opět Bůh.
Někteří mají kvůli ponížení z prohry pocit, že se od nich Bůh znechuceně odvrátil a oni se od něho nekonečně vzdálili. Moje zkušenost je taková, že prohra může překlenout propast, již vyhloubila pýcha.
Dokud jsem sám sobě a svým plánům přikládal přehnanou důležitost, omezil jsem prostor pro Boží působení. Žil jsem tak spořádaně a všechno jsem měl tak dokonale pod kontrolou, že nezbylo místo, aby mě kdokoli cokoli učil nebo mě jakkoli ovlivňoval. Selhání v Thokoze bylo pro mě a pro mou duchovní službu darem.
Díky prohře můžeme prožít intimní spojení s Bohem
Díky prohře můžeme prožít intimní spojení s Bohem. Biblický prorok Mojžíš nedospěl k setkání s Hospodinem, jenž se mu zjevil, za dob své slávy, když byl egyptským princem. Boha se poprvé dotkl a byl jím povolán ve chvíli, kdy na tom byl špatně. Jako vrah musel z Egypta utéct. Místo aby si u lidí získal respekt, vysmívali se mu a opovrhovali jím. Už ho nepovažovali za prince. Uchýlil se do Midiánu, kde pracoval jako nájemní síla, a tam spatřil hořící keř, který vzplanul, ale nebyl ohněm pohlcen.
Pro nás to může platit také. Teprve na konci svých sil si uvědomíme, že jediným záchytným bodem je Bůh. Otevřeme mu dveře až poté, co jsme vyčerpali všechny možnosti. Teprve když nás hořká zkušenost donutí přiznat si, že nejsme vládci světa, naplno se probudíme do stále Boží přítomnosti.
